číslo 38
vychází 6. 9. 2004

Tipy ČRo

Neděle 19. 9. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04, repríza 23. září v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 482

Lomikarové

Majetek pánů Lammingerů z Albenreuthu nebylo původně žádné velké terno. K jejich svatokřížskému manskému statku patřily všehovšudy pouhé dvě vesnice. Teprve koncem 16. století si trochu přilepšili. Jenže přišla Bílá hora a majeteček rodu budoucího Lomikara začal tát jako sníh na slunci. Lammingerové se totiž aktivně zúčastnili českého stavovského povstání. Původně jich bylo pět. A všichni se jmenovali Volf: Volf Abraham, Volf Vilém, Volf Fridrich, Volf Josef, Volf Jáchym. Přímo vlčí smečka. Jeden z těchto Volfů po Bílé hoře zemřel, tři  skončili v exilu, pouze Volf Vilém včas přestoupil ke katolické víře, za povstání sloužil věrně císaři a podnikl akci za záchranu rodového majetku. Dosáhl toho, že mu císař levně odprodal majetek jeho bratří (půjčil císaři jistou částku, a ten mu na oplátku zastavil z majetku Domažlických celý Chodský hrad s chodskými vesnicemi a královským pohraničním hvozdem). A tak Chodové dostali novou vrchnost.

Čtyřicátého dne po exekuci staroměstské, píše Alois Jirásek ve svých Psohlavcích, postoupeni jsou svobodní Chodové zápisem Karla z Lichtenštejna na místě císařském zástavou na 7500 zlatých říšskému dvornímu radovi Volfu Vilému Lammingerovi, svobodnému pánu z Albereuthu, jenž byl jedním z císařských komisařů a ředitelů hrozné truchlohry dne 21. června roku 1621.

Hned v prosinci roku 1621 Chodové psali místodržícímu Lichtenštejnovi, že v celé té rebelii byli přece věrni Ferdinandovi Habsburskému, aniž bychom proti němu co vodporného před sebe vzali. Lamminger však chtěl svoje. Dalších čtrnáct let se Chodové novému pánu bránili. Hrabě Volf Vilém Lamminger myslel vždy jeden tah dopředu, proto půjčil císaři další peníze. Jenže ve stejné době se Ferdinand od české komory dozvěděl, že chodské vesnice mají mnohem větší cenu, než kolik mu za ně Lamminger jako zástavu dal, a tak se rozhodl, že si Chodsko nechá. Zrovna tehdy Chodové císaři nabídli peníze, aby je měl čím vyplatit. Císařská kancelář vydala reskript, podle kterého se poukazuje Lammingerovi 10 tisíc za dobré služby a že chodská zástava bude napříště  císařova. Reskript se ale ztratil. A Lamminger současně požádal císaře, že zrovna velice potřebuje těch 20 tisíc, které mu půjčil. A protože pán z Albenreuthu nebyl jenom nějaký malý podvodníček, tak vystoupil s tím, aby mu vyplatili oněch 10 tisíc zlatých, které mu císař dal jako dar za to, že se vzdá chodských vesnic. Císař vydal tedy nový reskript, ve kterém prodlužuje zástavu chodských vesnic na dalších deset let s tím, že je za ni dlužen 35 tisíc zlatých. Poněkud divné počty. Hrabě Lamminger von Albenreuth v tom holt uměl chodit. Povolnost Chodů si na nějaký čas získal tím, že jim potvrdil, že bude po nich chtít jenom to, co kdysi Domažličtí. Což nesplnil a ani splnit nehodlal, krátce nato rozkázal jejich vůdce uvěznit a zbít holemi, že se z nich jako z hovad krev lila. Volf Vilém a vůbec Lammingerové byli prakticky u cíle. Jenomže nebyli.

JOSEF VESELÝ