číslo 39
vychází 13. 9. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Cesta k vítězství nad terorem existuje...

...protože existovat musí. Ale bude dlouhá a trpká, ještě s řadou dílčích porážek, které budou vzbuzovat úžas nad tím, odkud se berou bestie, pro něž je i dosavadní označení terorista uboze málo vystihující absolutní pohrdání životem a všemi hodnotami lidskosti.

Máme co dělat s antilidmi. Nelze však podceňovat jejich schopnosti logického myšlení, brilantní znalost slabostí moderního světa, organizační dovednost intrik, od finančních a komunikačních operací - až k rafinovanosti, jak současný svět krutě zraňovat. Jsou to taky realisté, schopní dočasně ustoupit a tiše jako zkušení predátoři čekat na své oběti. Jsou to tři roky, co udeřili v New Yorku. Dalších podobných zvěrstev Ameriku neušetřili ze soucitu, nýbrž proto, že zatím v americké obraně nenašli patřičně slibnou skulinku k nové drasticky velké akci. Malé pro ně smysl nemají. Je to zřejmé i z toho, že jinde - v Turecku, Itálii a především v Iráku a v Izraeli - krvavý fanatismus píše do kroniky antilidskosti stále nové stránky. A v Beslanu vrchol teroristické nelidskosti slavil vrchol.

Rusko se jeví (nejen teroristům) jako nejslabší mezi státy, které se po rozpadu bipolárního světa přihlásily k demokratickému vývoji a svobodnému tržnímu hospodářství. Ostatně právě teď řekl Putin naplno, že SSSR se rozpadl, protože to byl neživotaschopný útvar. Dosud nikdy tak pregnantně neformuloval své vidění nevyhnutelnosti historického obratu Ruska a směr, kterým dál má jít. Zároveň je zřejmé, že nejslabším článkem nové doby po rozpadu SSSR je oblast Kavkazu. Teroristé s globálními záměry destabilizace světových poměrů se nemýlili, když usoudili, že právě tady mohou slavit největší úspěch. Kalkulovali s tím, že desítky národností Kavkazu si stále pamatují vzájemné boje a urážky.

Když se hitlerovská vojska blížila ke Kavkazu, nechal Stalin řadu národností (Čečence, Inguše, Kalmyky a další) zcela vysídlit a deportovat na Sibiř a do Střední Asie, zatímco jiné, včetně Osetínů, v podstatě ušetřil. Když se pak po chruščovovské rehabilitaci vysídlenci směli vrátit, došlo ke stovkám vyvražďování těch, kteří mezitím opuštěné domy obsadili. Beslanská tragedie byla vykalkulována jako slibná možnost rozpoutání kavkazské občanské války s oživením staré čečensko-osetínské nenávisti. Více než stovka bestiálně zavražděných dětí se gangsterským antilidem mohla zdát dobrou rozbuškou "k vyhození Kavkazu do vzduchu". Má to i návaznost na problém Jižní Osetie, která od rozpadu SSSR už nechce být teritoriální součástí Gruzie. Nový gruzínský prezident Saakašvili však pojal úmysl podřídit si Jihoosetskou oblast třeba i silou. I to posloužilo čečenským teroristům k promyšlené kalkulaci. Omluvili se Gruzínům, že po rozpadu SSSR proti nim bojovali po boku Abcházců. A pak jim šíleným masakrem v Beslanu nabídli šanci možné kouřové clony pro akci proti Jižním Osetům. Jenže té hrůzy v Beslanu bylo tolik, že i prosťáčkové by mohli pochopit záměr: rozvrátit a destabilizovat mezinárodní poměry - a začít tam, kde se to zdá nejchytřejší. To antilidským netvorům nesmí vyjít. Pokrok vědy a civilizace dává celému světu šanci k humánnější existenci. Je to klopotlivá cesta k lepšímu světu. Ano. Ale je jediná, kterou se dá a musí jít. A každý stát, každé město, každá obec musí budovat lidské vztahy kolem svého prahu. Jinak se z ovzduší obav nevymaníme.

JAN PETRÁNEK