číslo 39
vychází 13. 9. 2004

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05
Repríza ve 22.10

Indická divočina

Míst, kde zvířata žijí ve volné přírodě, stále ubývá. Stovky druhů se ocitly v tzv. červené knize ohrožených zvířat. Ochránci se je snaží umístit alespoň do rezervací nebo zoologických zahrad. Právě ty však bývají často jediným místem, kde dnes můžete spatřit například tygra bengálského, zvíře, jehož domovinou je Indie.

Indická divočina je většinou drsný, dost suchý a pichlavý porost, vysoká tráva, ve které žijí různé typy gazel a opic, někde také sloni a tygři. Indický tygr, slavný a obávaný, byl většinou vyhuben - stateční lovci - mahárádžové a britští oficíři - na něj pořádali nelítostné štvanice. Proto je tato krásná šelma častěji k vidění na starých miniaturách než divoce běhající po zalesněných kopcích.

Tygr bengálský ještě žije v podhůří Himálaje, kde je víc vlhko a bezpečno. Ale i tam se tygr skrývá - bojí se člověka. Má své zkušenosti, a tak je velmi obtížné jej zahlédnout. Kočkovitých šelem žije v Indii více a mezi nimi kupodivu, ovšem jen v rezervaci, také lev. Je menší než ten africký a hodně vzácný.

Tygr a slon - to jsou zvířata, která návštěvníci indických rezervací nejvíce touží spatřit. Divoký slon může být v přírodě nebezpečný, přesto jsem doufala, že ho uvidím. Na cestě ležela ještě teplá hromádka sloního trusu, z lesa se ozývalo praskání bambusového porostu. Strážci rezervací mluvili o slonech s respektem. "Nám by nikdy neublížili," tvrdili, "slon zná naši uniformu a ví, že ho nelovíme, ale chráníme." Ale vesničané mají strach - o svá pole, o banánové plantáže i o svůj život. Rozhněvaný slon člověka zabije jedním dupnutím.

V Indii sloni vždy pracovali a dosud tomu tak v některých místech je. Tahají stromy z lesa, těžké náklady. Prý jsou k politování. Já jsem ale viděla slony na slavnostech. Ozdobení zlatem, pokrytí hedvábím a brokátem, vystupují na chrámových slavnostech, nádherní a uctívaní. Muž, který na slonu jede, o něj také pečuje, a když obřad skončí, sám si zvíře odstrojí a umyje. Slon si lehne na záda a nechá se rozkošnicky polévat vodou a drbat kartáčem.

Často se stává, že slon stojí před chrámem naučený vybírat peníze. Citlivým chobotem jemně uchopí malou rupiovou minci a dárci požehná. Požehnal i mně. Majitel měl dost rychlý výdělek a dovolil mi slona krmit jablky a sušenkami.

Divoká zvířata, která v Indii vidíte nejčastěji, jsou opice. Jsou velmi drzé. Neváhají se přiblížit k lidem, když cítí jídlo. Několikrát se mi stalo, že když jsem v přírodě vybalila svou svačinu, cenila na mě zuby opice. Využije každé nečekané chvíle a nebojí se člověku vyrvat jídlo z ruky. Cení zuby, a pokud se vám něco takového stane, vyceňte je také. Možná se zalekne.

Další taková neodbytná bytost je černá kavka. Tisíce, statisíce kavek. Velké a drzé, sbírají každý drobeček jídla, hlavně ve městech. Žijí všude, také v chrámech. Tam pobíhají i veverky, maličké veverky se třemi pruhy na zádech, které prý mají od té doby, kdy je pohladil bůh Ráma jako poděkování za pomoc, když nosily kameny na stavbu mostu přes moře k ostrovu Lanka.

PAVLA JAZAIRIOVÁ