číslo 39
vychází 13. 9. 2004

Tipy ČRo

Neděle 26. 9. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04,
Repríza 30. září v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 483

Jan Sladký Kozina

Příběh chodských rebelantů nás zavedl do rodiště muže, který je pokládán za jejich vůdce, byť nebyl ani rychtářem, a zdá se, že ani gramotný nebyl. Jan Sladký, řečený Kozina, a to místo se jmenuje Újezd u Domažlic.

Kozina se vlastně nejmenoval Kozina. Ani Sladký mu původně neříkali. Tenkrát se zhusta přebíralo příjmení podle stavení, takže Jan nesl jméno Rosocha podle újezdského statku u Rosochů, kde se narodil a kde vyrůstal. Na Chodsku žily dva rody Sladkých (Sladcí byli původně Sládci, Sládkové, a skutečně vařili pivo v Tlumačově a ve Stráži). Jedna větev Sladkých žila v Draženově, druhá v Újezdě. Statek u Rosochů odkázal otec mladšímu synu Bedřichovi, u kterého žil i starší syn Jan. Tehdy bylo zvykem, že dospělí selští synové, často už ženatí, žili celá dlouhá léta na otcovské usedlosti, na které hospodařil jejich otec nebo bratr. Grunt se předával zpravidla tomu nejmladšímu. Proč? Aby otec mohl hospodařit na svém co nejdéle. Na gruntu pak třeba žilo i několik početných rodin. Poddaní se tím kromě jiného bránili vysoké robotě. Časem bylo dost těsno i na gruntu u Rosochů. Během patnácti let se Bedřichovi narodilo šest dětí, Janovi dva synové. Janův mladší syn - jmenoval se po otci - přišel na svět roku 1652, pokřtěn byl 10. září v Domažlicích. A to byl Jan Sladký, řečený Rosocha a později - Kozina. Jeho otci se podařilo koupit za ušetřené peníze grunt, kterému se podle dávných majitelů říkalo "hu Kozinů". Janovi se tím pádem změnilo příjmení - namísto Rosocha teď z něj byl řečený Kozina.

Jako pětadvacetiletý uzavřel 9. května roku 1678. v klenečském kostele sňatek s Dorotou Pelnářovou. V té době už době převzal otcovský grunt. Záznam o Janově svatbě byl objeven ve staré Bibli, vytištěné česky v Norimberce, která byla v držení rodiny Sladkých. Na okraji jejich stránek jsou přípisky - pravděpodobně je psal Vavřinec, Janův starší bratr. Dva z nich, právě z roku 1678, zaznamenávají zkratkovitě, že Léta Páně Hons pozůstalý po nebohým Janu vstup v stav svatého manželstva.

Sladkého statek, kterému se pořád říkalo Kozinův, neboli po chodsku "Kozinovo grunt," nebyl ani velký, ani malý. Jeho luka měly rozlohu "pod tři vozy sena". Mezi místními sedláky zaujímal Kozina prostřední příčku - měl zhruba o třetinu méně polností než největší sedlák ve vsi, Ondřej Ledvina. I když jeho majetkové poměry byly průměrné, Kozinu si ve vsi vážili, sedláci z Draženova a Újezda ho často zvali za kmotra jejich dětí i za svědka na svatbě...

JOSEF VESELÝ