číslo 41
vychází 27. 9. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Sjezdy nejoddanějších

Po letních sjezdech dvou amerických politických stran, Demokratické a Republikánské, které se v USA střídají u moci, se do Washingtonu vrátili východoevropští diplomaté a svým kolegům vzrušeně vyprávěli, co zažili: ,,Kam se hrabe Hollywood, toto bylo do poslední tečky zinscenované politické divadlo." Cirkus, divadlo, velká komedie, to byla označení, která padala v souvislosti s nominačními sjezdy nejváženějších politických seskupení v zemi, kde volební proces je považován za svátek demokracie. Cizinci, kteří se tady denně zabývají americkou politikou, šli ale ještě dál, když přiznali, že z toho, co při sjezdových večerech viděli, šel až strach. Mezi řečníky se objevily i postavy s velmi radikálními názory, ale zfanatizovaný dav delegátů to nedokázal rozlišit. Boj, armáda, voják, vlast, vlajka, hrdost, rodina, vítězství, slova a fráze opakované stále dokola ve vybičované atmosféře podobné zápasu národního týmu na domácím hřišti.

Upřímně řečeno jsem byl rád, že jsem pocity úzkosti a zklamání neměl sám. ,,Na sjezdech našich politických stran není žádná svoboda slova," řekla mi u piva jedna americká diplomatka, když jsem se jí ptal, co říká na to, že ze sjezdového sálu Republikánů v New Yorku několikrát tajní agenti vytáhli lidi, kteří neskandovali to, co měli. V Bostonu na sjezdu Demokratů a v New Yorku na sjezdu Republikánů jsem viděl nejoddanější z neoddanějších, schopné bouřlivě podpořit jakoukoliv myšlenku, která zazněla z pódia, někdy ještě dříve, než byla zcela vyřčena. Žádná diskuse o programu, žádné opravdové hlasování, žádný výběr z více možností. Čtyřdenní oslavné dojemné ódy na vyvoleného, čtyřdenní skandování delegátů, jehož vyvrcholením bylo vystoupení vybraného vůdce a jeho závěrečné utopení v moři červeno-modro-bílých konfet a balónků.

Americké politické sjezdy se během posledních desítek let proměnily v rituály, které nezastírají jediný cíl - skrze televizní obrazovky elektrizovat voliče, povzbudit je nebo vystrašit. Nejviditelnějším úkolem dvou hlavních politických stran ve Spojených státech je protlačovat své kandidáty do funkcí a udržet je tam, co nejdéle. Metody, jak toho dosáhnout jsou tak propracované, že sebelepší kandidát prakticky ani nemá kam uhnout, musí se podvolit osvědčeným receptům. Děsivé je to, že to zabírá. Lidé, kteří nejsou ve Spojených státech dlouho, vám většinou řeknou, že netušili, jak snadno lze Američany zmanipulovat.

Zdejší občané, kteří ještě nepřestali o věcech zdravě přemýšlet, jsou z toho velmi nešťastní. Bojí se toho, že proces, který měl původně zajistit nejdemokratičtější cestu výběru kandidátů na prezidenta, nahrazuje postupně v určitých fázích silácký rituál, ve kterém není prostor na hlubší diskusi, tříbení názorů a už vůbec ne na jakékoliv pochybnosti.

MIROSLAV KONVALINA, Washington