číslo 41
vychází 27. 9. 2004

Názory, komentáře

JAK TO VIDÍ RUDOLF KŘESŤAN

(Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava)

Jak je to s angličtinou

Angličtina se dostala do řečí - a to natolik významně, že v současnosti je světovou řečí číslo jedna.

Na rozdíl od jazyků vymřelých (jako je například sumerština), a od jazyků mrtvých (jako je například latina), je angličtina velice živá. Vítězně táhne světem. Na školách je nejčastěji vyučovaným cizím jazykem. U nás i v cizině. Dokonce i Angličané mají ve škole angličtinu, ačkoliv ji ovládají velmi slušně už ve věku předškolním. Je pak jen logické, že se tím postupně zvyšuje jejich náskok ve znalosti této řeči. My ostatní je už nemůžeme nikdy v životě dohonit.

Pravda, jsou výjimky. Už od studentských let se znám s Martinem Hilským, který se domluví dokonce i se Shakespearem.

Když už jsem se zmínil o čase univerzitních studií, dodávám, že náš tehdejší 1. díl Angličtiny pro vysoké školy (SPN 1962) začínal vstupním slovem, v němž bylo uvedeno: "Světové rozšíření angličtiny, tento odkaz éry imperialismu, činí z ní dnes obzvláště vhodný nástroj pro rozvíjení proletářského internacionalismu."

Navzdory tomu, že u nás přibývá lidí, kteří hovoří anglicky dobře, nadále platí, že rodilí Angličané (Američané, Australané, Kanaďané, Novozélanďané atd.) ovládají tuto světovou řeč lépe než lidé z jiných jazykových oblastí. Nezmiňuji se o tom proto, že bych záviděl anglickým rodilým mluvčím. Je to zkrátka tak: někomu je dán světový jazyk č. 1 už narozením. Ušetří za speciální jazykové školy a kurzy.

Dokonce i tamní zvířata už od malička umějí anglicky. Britská kravička dělá můůů, kdežto naše jenom bůůů - pokud si nedoplní vzdělání v jazykovce. Nasává tu řeč s mateřským mlékem.

Mimochodem: když jsem zadal překladovému programu ve svém počítači otázku, jak do angličtiny přeložit výraz "mateřské mléko", dostal jsem tři možnosti: motherly milk, human milk, breast milk. Který výraz vybrat? Jak se spolehlivě strefit do správného prsu?

Na světě existuje v současnosti 3000 až 8000 přirozených jazyků. Rozpětí uvedeného údaje je víc než značné. Odborníci tuto nepřesnost vysvětlují nejasností hranice, kde končí některé dialekty, a kde už začíná autonomní samostatný jazyk. Zdá se tedy, že Jahve potrestal lidstvo za pýchu při stavbě Babylonské věže nejen zmatením jazyků, nýbrž i zmatením dialektů.

Angličan se domluví s Angličanem spolehlivě anglicky, ale co my? My se anglicky dohovoříme s Angličanem úplně nejhůř! Naopak nejlépe se anglicky dorozumíme s jedinci, kteří stejně jako my nejsou Angličany. Jejich slovní zásoba je do určité míry omezená podobně jako naše. Ani v gramatice si nejsou tak úplně jistí, takže si vzájemně nic nevyčítáme a pěkně se nám povídá.

Možná i vy máte zkušenost, že s Maďarem si popovídáte anglicky lépe než s Angličanem. Angličané totiž mluví PŘÍLIŠ anglicky. Zřejmě i proto se proslýchá, že nejlepšími učiteli tohoto jazyka nejsou oni, nýbrž Holanďané.

Jak už to bývá, některá slova mají řadu významů; je tomu tak i v češtině. Při učení cizích jazyků se ve škole učíme většinou jen ten základní, primární význam. Ostatní nám unikají. Podobně je tomu i v případech, kdy se cizinec učí česky. Slovo "slepice" se naučí ve významu zvířecím, a už ne jako pohrdavý výraz pro nepříliš inteligentní ženu.

U angličtiny mívám pocit, že některá slova tam mají přímo nekonečné množství významů. Já vím, je to mylná domněnka člověka, který se v angličtině cítí rozhodně méně doma než ve své mateřštině. Když to přeženu, tak se mi někdy zdá, že například přídavné jméno žlutý znamená v angličtině za jistých okolností taky zelený, případně černý. Možná i červený, fialový a hnědý. Kdo ví, jestli ne i kropenatý.

Co teprve výrazy z oblasti takzvaných sprostých slov! Tam se žákům ve škole nedostává při školní výuce angličtiny prakticky žádného vzdělání. Ostatně i v češtině se učíme tato slova jen poslechem. Pokud náhodou tatínek nemá doma v knihovně Obrátilův Slovník sprostých slov. Prosím, ve vlasti to doženeme praxí. Ale jak k tomu přijdeme na anglicky mluvícím teritoriu, kde jsme ochuzeni o porozumění těmto výrazům? Co si o nás pomyslí newyorský dlaždič, který kleje jako dlaždič?

Když nám anglicky nadává Neangličan, hned mu lépe rozumíme. Škála jeho nadávek je omezená a velice pravděpodobně se bude krýt s těmi nadávkami, které známe v angličtině i my. Také ve všech dalších situacích je snadnější komunikovat s někým, pro něhož je angličtina stejně cizí řečí jako pro nás. V takové dvojici se vzájemně snažíme pečlivě vyslovovat a hovořit pomalu. Navíc jeden druhému tolerujeme, když se nám zrovna nevybaví patřičné slovíčko.

Jsme-li v koncích, zbývá ještě možnost předvést chybějící slůvka rukama. Někdy je to ovšem náročné, ba přímo nemožné. Jen zkuste přiblížit někomu tímto ručním způsobem například výraz obrozenec!

Příslušníci národů, pro něž je angličtina mateřštinou, hovoří s námi překotně v mylném předpokladu, že jim musíme samozřejmě rozumět. Pravda je taková, že jsme nejednou vedle. Tím prosím nechci nijak zpochybňovat význam angličtiny jako světové řeči číslo jedna. Všude se s ní dobře domluvíme - až na země, kde je angličtina doma.

Proto je velice užitečné znát kromě ní ještě nějakou jinou řeč. A doufat, že ji bude ovládat i Angličan (Američan atd.), s nímž se dáme do řeči. Jakmile se naše konverzace dostane na toto neutrální pole, pak Angličan ztratí svůj náskok. Rázem je na tom stejně jako my. Uchýlí se k jednodušším výrazům a méně komplikovaným vazbám. Taky se občas zadrhne. Zkrátka: budeme si najednou perfektně rozumět.

Závěr?

Angličtina je světovou řečí a pomáhá vzájemné lidské komunikaci na celé zeměkouli. Jen kdyby nám to nekazily země hovořící anglicky.