číslo 41
vychází 27. 9. 2004

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

O politice

Pilířem publicistické reflexe domácí politiky všech tuzemských celoplošných televizí jsou stále "potlachy" s politiky. Tyto sedánky dodnes fungují na úchylném principu, který svého času Vladimír Just přirovnal k situaci, kdy by místo kritiků hodnotili sami sebe herci a ex post vysvětlovali publiku co, jak a proč vlastně hráli. Pochyby o smyslu podobných dodatečných obhajob vlastních činů jednotlivými politiky nijak zvlášť nezpochybňuje ani fakt, že jak novácká Sedmička, tak veřejnoprávní Otázky Václava Moravce se konečně dočkaly serióznější podoby. Především díky profesionálnějším a méně sebeexhibujícím moderátorům. Zejména Václav Moravec přitom občas dokáže v televizi dosud nevídané - udržet téma, a někdy dokonce i trvat na odpovědi. Optimální stav "dospělé" demokracie, kdy o aktuálním politickém dění ve studiu diskutují respektované a osobně nezaangažované osobnosti, je však stále v nedohlednu.

Seriózní reflexe politiky je důležitá pro normální chod společnosti. Pro zachování jejího duševního zdraví je pak stejně podstatný i nadhled nad veletoči politických artistů. Všechny tři velké domácí televize to zřejmě aspoň tuší.

Spíš o ztrátě soudnosti než o čemkoliv jiném stále názorněji vypovídá křečovitá snaha osiřelé Zuzany Bubílkové o přežití Politického harašení na Nově. Intenzivní pocit trapnosti vyzařujícího z obrazovky zejména při jejích "hereckých" extempore snad nemá obdoby. Přitvrzení pořadu směrem k přímočaré vulgaritě či jeho obohacení o standardní zpěvy secondhandových hvězd normalizační popmusic (Petr Rezek) naopak vzorově zapadá do dnešního kontextu televizní zábavy. Přece jen přijatelnější jsou oba pokusy České televize o humorné zužitkování politiky. Ani ohraný princip mechanického sestřihu útržků pořadů ve Stalo se, ani nový pokus o zužitkování jednorozměrných imitátorských extempore Petra Jablonského v Budování státu, však přesto nejsou ničím, nač by mohla být veřejnoprávní televize pyšná.

Potenciálně nejživotnějším počinem v daném žánru se tak zdá být pořad Primy Dementi, ve kterém "šest osobností uvádí na pravou míru věci, které se právě dějí kolem nás". Objevit pro české publikum formát, který už dávno spolehlivě funguje ve světě, je jistě záslužné. Pokud se však pro jeho provozování nepodaří zajistit skutečné osobnosti, jimž je moudrost stejně vlastní jako pohotovost a smysl pro humor (viz Milan Lasica & spol v Sedem s.r.o. na slovenské Markíze), nemá podobný import valný smysl. Podobně povrchní a křečovité vtipkování jako v Dementi, předvádějí např. Josef Náhlovský, Josef Mladý či Aleš Háma na obrazovce už léta.

JAN SVAČINA