číslo 41
vychází 27. 9. 2004

Tipy ČRo

Neděle 10. 10. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 10. října v 8.04
Repríza 14. října v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 485

Do roka a do dne

Nechybělo mnoho a jeho jméno by znal sem tam nějaký nadmíru zběhlý archivář či vlastivědný pracovník. Řízením osudu se z něj stal hrdina pověstí, románů, divadla, opery, ba i filmu. Profesí to byl sedlák z Újezda u Domažlic, jménem Jan Sladký, podle statku, na němž hospodařil, se mu říkalo Kozina.

Kterak ti říkají? Jak jsi starý, a čí jsi poddaný? Jan Sladký, starý na 40 let, z Oujezda rodilý, mám manželku a dvě děti na živu. Kteří jsou největší příčinou pozdvižení proti vaší vrchnosti, že jste poslušnost a roboty vykonávati nechtěli, a kdo vám nejvíce k tomu radil, abyste se o zastávání vašich privilegií k Jeho Milosti císařské utíkali? To já věděti nemohu, kdo začal, ale všichni ve všech obcích a vesnicích jsme se tak společně na tom usnesli a co máme dělati, potom jsme se radili s doktorem Straussem, a Nedorost, písař jeho, nám všem třem vyslaným pravil, abychom roboty zastavili, však abychom na něho nevypovídali, že nám to radil, však my bychom byli na to ani nevzpomněli, nýbrž pořád bychom robotovali, než pan hejtman, když při komisi nám body našich žalob četl, zdaliž se k tomu známe, a tehdy se dotazoval, zdali robotovati chceme neb ne, tu všichni jednomyslně odpověděli, že ne. David Forst v železích ve Vídni ukován jest a do Prahy dodán bude, neméně taky 72 osoby, které se protivily v Domažlicích, skrze vojsko vzatý a arestýrovaný jsou, jako ti, jež se spolčili a v lese zůstávají všelijak, a pokud všelikou poslušnost a povinnost poddanskou neslíbí, nic jinšího než z toho následovati nebude nežli zkáza manželek a dítek jejich a podobná i tvá, Jene Sladký - co k tomu říkáš, chceš-li poddanost vrchnosti své milostivě zachovati? Při jiných chci zůstati. Když jinší svolí, já taky všemu svolím a budu všechno vykonávati. (A teď přichází při výslechu velmi záludná otázka): Závisí snad zkáza jak osoby, tak taky statku tvého, manželky a dítek tvých podle jinších, kteří proti vrchnosti jsou, anebo na tobě samém a na tvé vůli? Já sám od sebe toho učiniti nemohu; já věřím silně, že oni, Chodové doma, se nedají zkaziti, nýbrž raději vrchnosti všelikou poslušnost učinějí, a já taky podle nich.

Byl to obyčejný sedlák, ani rychtářem se nestal, s největší pravděpodobností zůstal negramotný, ale dokázal unikat otázkám těch nejlepších soudců: Hleď, jinší, kteří by poddanost a všelikou povinnost vrchnosti neslíbili, mohou býti zkažení, ty taky s nimi chceš zkázu svou vlastní? Já Vašim Milostem jinšího nic nemohu učiniti, nežli co jinší učiní.

Podobně jako Jan Sladký vypovídal i další zatčený, Jiří Syka (nebo snad Zyka). Chytře a statečně. Když však předstoupili před komisi Lorenc Němec, Jiří Peč a Jakub Brychta, ráz odpovědí se změnil: Já nevím o tom nic. Oni mně mnoho nevěřili. Nebyl jsem při tom. A ještě, že: proti vrchnosti jest darmo válčiti, chci veškerou povinnost a poslušnost zachovati, za milost žádám a poslušenství slibuji. Byli zbabělí. Nebo snad rozumní? Jak to, že má někdo odvahu a někdo strach? To není jenom otázka z konce 17. století...

JOSEF VESELÝ