číslo 42
vychází 4. 10. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Smrt Šamila Basajeva

Válka je hlavonožec s miliony chapadel. Každého z nás se dotýká, i když jsme daleko od dunění děl. Prvního září se šílená chobotnice vzepnula v beslanské rovině pod Kazbekem a stiskla svět.

Teprve o mnoho dní později se k organizaci teroristického činu přihlásil čečenský polní velitel Šamil Basajev. Rozbor přípravy obsazení beslanské školy, průběh bojů i důvody, které ho vedly k děsivému rozhodnutí obsadit právě školu s dětmi, uveřejnil na internetu. Nemám pochybnosti, že jeho přiznání není podvrh. Znal jsem Basajeva z titulu svého novinářského řemesla mnoho let, často jsem s ním dělal rozhovory nebo se snažil odhalit něco ze zákulisí špinavé čečenské války. Díky tomu jsem na webových stránkách hned poznal jeho dikci a myšlení. Děti, rodiče a učitelé školy v Beslanu byli skutečně rukojmími Basajeva, i když v Beslanu fyzicky nebyl a řídil akci odkudsi z horského kišlaku mobilním telefonem.

Byla to děsivá zkušenost pozorovat skoro sedm let Basajeva velitele, Basajeva politika, Basajeva hrdinu svého lidu, Basajeva hlasatele spravedlnosti, Basajeva nesmiřitelného nepřítele všeho ruského. Zblízka jsem viděl, jak se ho hlavonožec války dotýká, jak ho ovíjí, jak mu tiskne hrdlo, drtí srdce, rve vnitřnosti a vypíjí mozek. Z citlivého člověka se smyslem pro spravedlnost se postupně stával tvrdý vojevůdce a surový mstitel. Hekatomby čečenských dětí a žen zabitých ruskou federální armádou ležely před Šamilovýma očima. Vím, že to snášel velmi těžko. Chapadla válečné hrůzy z něj pořád silněji vypíjela všechno, co v něm ještě zůstalo lidské. Neuměl se proti tomu bránit a nezpozoroval a nepochopil, že se mění z člověka v kreaturu. Zničila ho válka.

Naposled jsem mluvil s Šamilem osobně v obklíčeném Grozném, několik dní před tím, než mu v lednu 2000 mina utrhla nohu. Řekl mi, že je odhodlán zemřít za svobodu Čečenska. V očích měl zvláštní lesk. Když si na něj vzpomenu, odvažuji se při četbě jeho internetového přiznání tvrdit, že nepochopil a už nikdy nepochopí základní princip lidství: děti jsou podstatou lásky a žádná ideologie, žádný princip msty nemůže ospravedlnit jejich vtažení do mocenské hry.

Dnes už se nejedná o Basajeva. Basajev jako člověk zemřel. Nejdůležitější je zastavit spirálu násilí a zastavit další teror. Ať už ruský či čečenský. Jedinou cestou je internacionalizace čečenského konfliktu a mezinárodní kontrola. To měl na mysli moudrý Rus Sergej Kovaljov, když říkal: Porušování lidských práv nemůže být vnitřní záležitostí žádného státu.

JAROMÍR ŠTĚTINA