číslo 42
vychází 4. 10. 2004

Názory, komentáře

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Vezmi chlup z dlaně

K několika samozřejmostem jsme museli v této zemi po čtyřiceti letech tak zvaného budování komunismu dozrát poznáním. Jen pomalu, opravdu pomalu, se mnohým vytrácelo z představy, že máme všichni stejně velký žaludek, a tak máme pobírat i zhruba stejnou mzdu. Také proto, aby nikdo nikomu nezáviděl. Informace o odměnách, které vybočovaly, byly po celou tu čtyřicetiletou éru utajované, navzdory tomu, že jak známo - u nás se všechno prozradí. Také se to tradovalo od úst k ústům, ale nikdo se neodvážil zvednout hlas na protest. Společnost, která se má hnout kupředu, si musí léčit závistivost uznáním, že někdo dělá víc a někdo méně, někdo nese na svých bedrech obrovskou zodpovědnost a jiný žádnou. Rovnostářství je tak odzvoněno. Soudný člověk tuhle logiku chápe. K tomu je tu ještě další věc: informace o platech volených politiků, členů vlády, státních úředníků, soudců, vědců, učitelů, policistů i hasičů a vojáků, lékařů v nemocnicích, spravovaných kraji, i údaje o výši důchodů a průměrných mezd, jsou pravidelně zveřejňovány. Čtenáři tisku, kterým jsou určeny, je berou s rezervou, protože nikdy není jasné, zda se na ten uvedený údaj nezavěšuje navíc hrozen různých přídavků.

I tak ale zůstává rozum stát zase z jiného důvodu. Neklamný údaj říká, že téměř 63 procenta zaměstnanců nedosahují ani udávané průměrné výše mzdy, tedy zhruba sedmnácti tisíc korun. Znamená to, že v reálu se ten mzdový průměr jeví značně zkreslený příjmy nejvyššími. Není jich málo. A navíc pokud jde o některé z nich - není od věci ptát se, proč jsou tak nelogicky vysoké? Proč třeba členové představenstva České konsolidační agentury, lidé občanům včetně výsledků své práce téměř neznámí, pobírají jednou tolik oproti platu prezidenta republiky? Ten vůbec není, jak to tak zdědil po předešlém prezidentovi, z nejlépe hodnocených. Daleko víc než on pobírají i vrchní ředitelé České národní banky, o guvernérech ani nemluvě. Prezidenta by mohl na pivo pozvat se svým vyšším platem i sám ředitel Českých drah. Členové vlády a jejich náměstkové mají zhruba příjmy ve stejné výši jako ústavní soudci, přední lékaři, ale málokterý vědec. Bankéřům a členům konsolidační agentury prý se odvíjejí výše odměn podle toho, s jakým majetkem zacházejí. A už se jaksi zapomnělo, že by mělo být zásadou - jak dobře či špatně. Dojde-li totiž k pochybení či dokonce ke krachu, odpovědnost se nedotkne ničí peněženky ani majetku, naopak z takových funkcí se slétává zlatými padáky odchodného.

Jen občas zazní názor, že nůžky mezi bohatými a chudými se přespříliš rozevírají, a že to nahání vodu na mlýn pohrobkům komunistů. Je v tom kus pravdy, protože těch chudších je potenciálně vždycky víc. Tahle situace má především dopad v tom, že kdekdo křičí: my chceme také přidat! Sociálně demokratické vládě se tedy příliš nepovedlo zvýšit právě v této atmosféře policistům platy novým služebním zákonem v průměru o 8000 korun, učitelům zhruba o 2000 korun, ostatním úředníkům nanejvýš o 800 korun, a seniorům důchody v průměru o 400 korun. Bude muset čelit kritice, že neúměrně posiluje represivní složky. Pro někoho jsou čtyři stokoruny, které alespoň vyrovnávají průběžnou inflaci, velkou částkou. Jiný by nepoznal, kdyby mu ubyly desetitisíce. Překvapuje, že nezní volání po soudnosti při stanovování výše mezd a odměn. Nenosí se to. Ti, kdo si vydobyli jisté příjmy, to samozřejmě neudělají. Přirozenější lidské povaze je asi volat: my chceme také, dejte nám víc! A je-li to marné volání, tak jinak: pod kůži nám nahlíží jiné číslo statistiky, které říká, že Češi prolelkují, pročekají a jinak znehodnotí třetinu své pracovní doby. Tisíce lidí odmítají krátké úvazky a raději se zařadí mezi nezaměstnané. To zase zkresluje výpočet produktivity práce. Pohodlnější je to věčné ohlížení se: podívejte, kolik berou v takovém Německu nebo Rakousku... My chceme také tolik! A aby bylo úplně jasno, největší menšinou v Česku jsou už dnes dlužníci!

Někdy také pocítíme jistý druh vydírání: stávkují železničáři, kteří dovedou pořádně zamíchat plynulostí přepravy, počítající s termíny. Plodí ztráty jiným. Stávkovat hodlají i lékaři, a když to leckdy kvůli lékařské přísaze opravdu nejde, tak alespoň - aby se o nich vědělo!

Jistý obrázek přetahování se o peníze se odehrává i na půdě vlády při přípravě rozpočtu pro příští rok. Jsou nepřehlédnutelné výzvy - ať šetří ministerstva, která řídí koaliční partneři! A ozvěna - ať šetří ministerstva hlavní vládnoucí strany! Chtělo by se říct - ať šetří všichni, ale na rezervu ať nesahají, protože ta nesmí chybět v rozumném rozpočtu rodiny i státu. Přijdou-li zátopy, bude-li sucho, vzniknou-li hospodářské problémy, které si vyžádají k řešení pár let, o tom nerozhodne ani ten nejbystřejší ekonom.

Nepiš o tomhle problému, varovali mě kolegové, budeš v hledáčku mocných! To už jsem byla vícekrát. Unesu to i tentokrát. Volám přece po soudnosti, po uvážlivosti. Říkám, že demokratický politik, či dokonce státník, musí být člověkem obyčejných mínění a neobyčejných schopností řešit vzniklé problémy v zárodcích. A pravda je jen jedna, proto se asi tak obtížně rozmnožuje. Ti, kdo volají - dejte nám víc, by v naší současné situaci mohli uslyšet: vezměte chlup na dlani, když tam není! Vykouzlí ho jen ti, kteří si o výši svých platů rozhodují sami. Je tomu bohužel tak, a není to k dobru věci. Dejme víc těm, kdo táhnou prosperitu, vzdělání, zdraví a přívětivou atmosféru této země kupředu. Patříte mezi ně? Tak jak se říká: nevěšte zbytečně hlavu! Za co byste - až bude hůř - pověsili to ostatní...?