číslo 42
vychází 4. 10. 2004

Rozhlasová publicistika

POEZIE V ROZHLASE

Český rozhlas 3 - Vltava, 17. října, 9.30 hodin

Shledal jsem, že je hořká

Kdyby bývali staří blbci nenacházeli v Já jen falešný význam, nemusili bychom vymetat ty miliony koster, jež od nepaměti hromadili z výtvorů svého zatemnělého rozumu, prohlašujíce se za spisovatele! - Těmito slovy odvrhl literární tradici sedmnáctiletý básník Arthur Rimbaud, jehož 150. výročí narození si v těchto dnech připomínáme (20. 10. 1854-10. 11. 1891).

Narodil se v ardenském průmyslovém městečku Charleville, v rodině, kde převládala přísná a chladná měšťanská výchova. V patnácti letech píše první francouzskou báseň: Novoroční dárek sirotků. Jak se cítil mladý Rimbaud v rodném městě vystihují slova z dopisu: Mé rodné město je mezi malými venkovskými městy vrcholem idiotství.

Roku 1870, ve svých šestnácti letech, se poprvé pokusí o útěk do Paříže. Útěky a více či méně nucené návraty pak provázejí celý jeho život. Do Paříže se dostává o rok později v roce 1871 a setkává se zde s Paulem Verlainem. V tomto roce také formuluje svou básnickou metodu v tzv. dopisech vidoucího. Následuje několik měsíců života s Verlainem, jejichž bouřlivé soužití vyvrcholí roztržkou, ve které Verlaine postřelí Rimbauda do ruky. Verlaine je odsouzen na dva roky do vězení a Rimbaud je odvržen pařížskou literární společností. Poslední báseň píše Rimbaud roku 1875. Učí se jazyky, cestuje po Evropě a snaží se dostat na Východ, stále znovu je však vrhán zpět do Charleville. Od roku 1880 žije v Africe, kde se se střídavým úspěchem živí jako obchodník. Začátkem roku 1891 onemocní a vrací se do Francie, kde v sedmatřiceti letech umírá na rakovinu.

Souzvuk z díla Arthura Rimbauda (v překladech Vítězslava Nezvala) nese název Jednou večer jsem si posadil na klín krásu. Básník hned dopovídá: A shledal jsem, že je hořká.

KAROLÍNA JIRKALOVÁ