číslo 43
vychází 11. 10. 2004

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

Posluchači ČRo 2 - Praha uslyší v úterý 19. října krátce po 21. hodině z nového kompaktního disku edice Fonogram, vydaného u příležitosti 125. výročí narození Karla Hašlera, další písničky a kuplety tohoto našeho nejznámějšího písničkáře v autentické podobě, jak je ve třicátých letech minulého století osobně nazpíval na šelakové gramodesky. Zde se ale nyní seznámíme s druhou částí textu, který byl před téměř sto lety otištěn v propagačním občasníku brněnské velkoobchodní firmy Jarušek a spol. Mimo jiné se dozvíme, jaké svízele byly počátkem dvacátého století spojeny s nahráváním vokálních snímků na gramodesky.

Jak povstává kotouč gramofonový (II.)

Dosud jednali jsme jen o části orchestrální. Teď však přijde ještě zpěvák, neboť již jméno zpěváka jest často pro prodej a oblíbenost kotouče směrodatným. Výtečné síly jsou však drahé a mají svůj hlas obyčejně na léta té neb oné továrně na kotouče pronajaty. Tu musí do toho zasáhnout právní zástupce, smlouvy se ruší a znovu uzavírají, mnohdy se též trochu zúmyslně porušují. Honoráře 8 - 10 tisíc K za několik přednesů zpěvových nejsou nic řídkého. Velicí umělci, jako nedávno Caruso, dostávají i desateronásobný obnos.

Je-li umělec jednou získán, musí se pro přednes vyučovati. Čistou intonaci a výslovnost můžeme ovšem u zpěváka z povolání jako samozřejmou předpokládati, ne však vždy u politika neb vědecké celebrity, jimž se i to musí vpravit. U zpěváka pozůstává takové cvičení a vyučování ponejvíce ve vštípění té věty, že bude zpívati před přístrojem, a ne před obecenstvem. Všecko dramatické, všecky pohyby musí zůstati bezpodmínečně stranou, poněvadž velice rušivě působí. Jmenovitě dámy v tomto ohledu velkolepé pohyby provádějí, a když všecko nic nepomůže, nezbývá nic jiného, než více méně bezohledné stisknutí ruky se strany pravé neb levé, aby docíleno bylo tichého postoje před přístrojem.

Na jednu okolnost tu dlužno nezapomenouti: často se objeví při přednesu samém, že hlas jinak velmi sympaticky znějící pro přednášku gramofonovou docela jest nezpůsobilým. Světoznámý bas X. jest v gramofonu kupř. stále chraplavým, jeho družka primadona Y. má někdy hlas jako malá subreta aneb 10leté děvčátko. Tu se musí transponovat, až správná poloha hlasu se najde, až žádné příliš vysoké a žádné příliš hluboké tóny více se neobjevují a také až orchestr a zpěvák v dokonalém jsou souladu.

Nyní teprve přistoupí záhadný umělec, přijímací inženýr, ku svému dílu. Povrchním pohledem orientuje se o postavení, dá tu neb tam některé pokyny a zmizí pak ve své komůrce, ze které jen malé okénko vede do sálu, kde hudebníci a zpěváci stojí. Brzy na to vystrkují se z tohoto okénka jeden neb více trychtýřů s obrovskými otvory, jako nějaké uši předpotopního nevídaného zvířete. Rozeznávají se od obyčejných gramofonových trychtýřů, jak je lze dostati v obchodě, nejen svou přísně kuželovitou podobou, ale také různými švy přidušovacími a pásy z plstí, jež jim udělují vzezření velice ošklivého.

Tiché syčení a vystupující pára prozrazují, že inženýr je právě v práci, ve své komůrce voskové kotouče pro přednes pomocí páry ohřívá a činí měkkými. Pak voskové kotouče, které jsou asi pětkrát tak tlusté jako obyčejné kotouče gramofonové z tvrdého pryžce, položí na kotoučový talíř svého přístroje přijímacího. Voskové kotouče nesou své jméno dnešního dne vlastně neprávem, neboť hlavní jejich součástky jsou stearin, ceresin, carnauba a luh žíravého natronu.

Tajuplný přístroj nahrávací jest obyčejnému přístroji reprodukčnímu velmi podobný. Zde jako tam je skříň, na které se otáčí kotouč, jen motor není připevněn ve skříni, stojí vedle. Též není to motor pružinový, nýbrž pohání se elektrickou silou aneb pomocí závaží. To je však věc podružná. Trychtýř, jejž jsme již dříve viděli vyčnívati do sálu přijímacího, nemá také nic tajuplného do sebe. Ale přece! Zvukovku! Ano, to je ona! Jak podivuhodná to konstrukce! A na místě jehly nožík safírový! Ale již dává inženýr znamení k početí přednesu a hudba venku zaintonuje. Tiše počíná se otáčeti talíř kotoučový, zvukovka se svým safírovým nožíkem krájí z kotouče voskového jemnou, nekonečnou nitku a ryje vlnité čáry dle tónů do masy. Zvolna pošinuje se zvukovka, vedena cívkou, ku středu kotouče.

Sotva jest kousek ukončen, inženýr zabaluje kotouč do vatované krabice. Takto zhotovený přednes na kotouči voskovém není ovšem ještě ku prodeji schopen. Kdyby se odehrál, byly by jemné rýhy tónové po jednom zahrání již potrhány a zkaženy. Snímek voskový putuje pak ve své vatované krabici kupř. do Hannoveru, kde se nalézají největší lisovny na zvukové kotouče. Tak se kotouč cestou galvanoplastickou promění na matrici kovovou. Nejjednodušší cesta provésti tento umělecký kousek záleží v tom, že se učiní kotouč nejjemnějším práškem grafitovým dobrým vodičem pro elektřinu a že se uvede pak do galvanické lázně. Tam se kov ze směsi pomocí slabého trvalého proudu elektrického usadí na kotouči, vyplní všechny rýhy a žlábky co nejjemněji tak, že máme nejvěrnější "negativ" kotouče, t. j. co bylo do voskového vyryto, stává se v usazenině kovové vypuklým.

Nejnovější dobou používá se ovšem rafinovanějších praktik, kteréž však platí dosud jako tovární tajemství.

Takto sestavený "negativní" kotouč sesiluje se pomocí vhodných podkladů a tvoří pak prorážeče (štancny) lisu, jenž není nepodoben stroji ku ražení mincí. Kotouče na dvou stranách obehrané dostanou ovšem dva prorážeče (jako při ražení mincí).

Jako masy pro zhotovení prodejných kotoučů nepoužívá se, jak obecenstvo myslí, pryžce tvrdého, nýbrž směsi, jejichž součástky jsou nejjemnější rubínový šelak a bavlnová vlákénka dobře a zcela jemně rozemletá. Můžeme tato vlákénka bavlnová u starých obehraných kotoučů ještě často nalézti na reprodukční jehlici zvukovky při odehrání.

Ovšem že se musí ještě mnoho nesnadných a zdlouhavých stadií vývojných prodělati, i když se ražení kotouče vzdor všem překážkám podařilo, než kotouč od továrníka se dostane ke grossistovi, k obchodníku a konečně do rukou obecenstva.

Shrneme-li všecky ty útraty, honoráře, jakož i náklady přijímací, dopravu a clo, musíme vlastně říci, že kotouč gramofonový jest velice laciným dílem uměleckým, jehož zhotovení a dočasná cena jen při přesném dodržení zásady o dělbě práce jest možným.

Vybral GABRIEL GÖSSEL

Obrazové materiály archiv autora

Příště: Melodie z českých filmů roku 1936