číslo 43
vychází 11. 10. 2004

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 24. 10. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 28. října v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 487

Krvosvědek

Byl dusný červencový podvečer. Smrákalo se, ani zavanutí. Ani lístek se nehnul na kvetoucích lípách. Pojednou v sraženém zástupu, šerém jako v jedno slitém rudě prošlehlo. Plameny zapraskaly v hranici, prolézaly jí, vyrazily z ní a šlehaly do výše. Červená zář poletovala po těch, kteří stáli neblíže: krevnatý Mateřovský, páter Firmus a bledý Koniáš...

Jméno Antonína Koniáše (narozeného v Praze roku 1691) vstoupilo do dějin. Ba i do jazyka českého, protože koniáš (v tomto případě se píše na začátku s malým k) je ničitel a kulturní škůdce vůbec. Tělesně byl Koniáš poněkud slabý, o to víc měl v srdci horlivosti. Byl neúnavný, kázal až pětkrát denně a často prý vysílením na kazatelně omdlel. Jeho kázání bychom žánrově mohli označit jako horor. Doslova přetékala podrobným líčením pekelných muk, která nepolepšitelné kacíře čekají. Vynalézavý snad až přespříliš byl při vyhledávání takzvaných "kacířských knih". Sám prý jich spálil na 30 tisíc. Mimochodem: jezuité, tedy příslušníci řádu Tovaryšstva Ježíšova, nedopadli ve slovníku spisovného jazyka českého o moc líp než Koniáš. Jeden z významů slova jezuita dodnes tvrdí, že je to pokrytec; ten, kdo překrucuje pravdu; ten, kdo skrývá svou pravou tvář; lstivý, úskočný člověk.

Jezuitský řád založil v roce 1540 papež Pavel III. Od samého začátku v něm bylo hodně Čechů. Ne všichni však ničili české knihy jako jejich kolega Koniáš. Našlo se mezi nimi i dost takových, co naopak pomáhali vzdělanost šířit. Doma i daleko od domova. Jejich heslem totiž bylo: Mihi patria - coelum. Mou vlastí je nebe. Šimon Boruhradský, rodák z Polné, působil v hlavním městě Mexika, kde provedl stavbu rozsáhlého vodního díla. Zachránil tím Mexiko City před záplavami rozvodněných přítoků jezera Texcoco. Páter Chino, původním příjmením Kühn, objevil ústí řeky Colorada a zjistil, že dolní Kalifornie je poloostrov, nikoli ostrov, za nějž byla do té doby pokládána. Tobiáš Tichavský, původem z Prahy, vydal se do Ruska, naučil se rusky a sepsal první mluvnici ruštiny. Jiří David, náš první autor mapy Sibiře, vypracoval náčrt cesty z Evropy do Číny. Jiří Josef Kamel, rodák z Brna, kterého náramně bavila botanika a rostlinné lékařství a Švéd Carl von Linné po něm pojmenoval květinu kamélii, působil a zemřel na Filipínách. Pražan Jiří Röhr se stal profesorem matematiky na univerzitě v peruánské Limě. Jan Köfler, rovněž z Prahy, na císařském dvoře v Kočinčíně (dnešní sever Vietnamu) působil jako dvorní lékař a astronom. Samuel Fritz (nebo také Frič) z Trutnova poprvé zakreslil největší řeku světa Amazonku od pramene až k jejímu ústí do Atlantiku. S některými z nich se na toulkách naší historií ještě potkáme.

JOSEF VESELÝ