číslo 44
vychází 18. 10. 2004

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Kdo s čím zachází...

...tím také schází. Možná právě tato dávná pravda napadla jako první nejednoho diváka, když Nova ze dne na den stáhla z vysílání svou reality show Milionový pár. Rozebírat peripetie bulvární historky, která předcházela tomuto nezvyklému kroku, nemá cenu. Obratem ji s chutí do nechutných detailů rozpitvala většina seriózně se tvářících deníků. Poznámku na okraj si však pohnutý příběh, kterak "nezodpovědné podvodnice poškodily seriózní televizi" určitě zaslouží.

Důvodem celosvětové obliby reality show je stále hlubší propast mezi skutečným životem a virtuálním světem televize. Předpokladem jejich úspěchu je víra publika v autenticitu servírovaného děje - televize "pouze" rozdá karty, a vše další je jen a jen v rukou osudu, soutěžících a diváků. Přesně tak se tvářila i Nova v případě projektu, na jehož konci měl národem stvořený ideální pár vyinkasovat milion korun, sama televize pak miliónů mnohokrát víc. Tvářit se jen jako, a skutečně dodržet stanovená pravidla, jsou dvě neslučitelné věci. Stejně dost dobře nelze teatrálně koketovat s realitou, a pak se právě na realitu vymlouvat. Nova se tentokrát o obojí pokusila. Výsledkem je nejen trapné fiasko, ale především podraz na diváky a názorná demonstrace vlastní licoměrnosti. Důkazem budiž dva náhodně vybrané citáty, jichž se na adresu soutěžící s minulostí pornoherečky v rozmezí několika dnů dopustil moderátor a šéf Miliónového páru, Radek John: "O jejím dalším osudu rozhodne hlasování diváků, nakonec - mají o účinkujících vědět co nejvíce. Buď jí fotky odpustí, nebo neodpustí." a "Reálně by hrozilo, že by ji diváci dovedli až do finále a zvolili za ideální nevěstu."

Přetvářka byla už principem zadání celé této hry. Předpokládat, že ji za svou nepřijmou i uchazeči o cílovou prémii, je další pokrytectví. (Ostatně, co je horší - soukromá pornografie nebo veřejné kuplířství?) Přímo pokrytectví na druhou pak je teatrální ublíženecký humbuk, který Nova rozehrála kolem krachu tohoto svého nejnovějšího obchodního projektu. A je přitom úplně jedno, zda jeho skutečným důvodem nakonec byla náhle z nebe spadlá obava o čest, mravnost a dobrou pověst (!) televize, nebo reálný úpadek diváckého zájmu.

Předstírat je pro komerční televizi stejnou přirozeností, jako její bezbřehý cynismus vtělený do schopnosti plody této své přirozenosti průběžně prodávat. O nic jiného se tu nehraje. Profesionální nováci to dobře vědí, a především výborně umějí. Jen výjimečně jsou však přinuceni ji přiznat jako tentokrát. Nebo, že by svůj hlubokomyslný povzdech za předvedenou fraškou: "Prohra je to, že si my Češi neříkáme pravdu", nemyslel citovaný John jako přiznání?

JAN SVAČINA