číslo 44
vychází 18. 10. 2004

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 25. 10. 2004 ČT 2 - 21.40 hodin

Matoucí pohled očima ze široka zavřenýma

Svůj poslední film Eyes Wide Shut Kubrick dokončil těsně před smrtí. Inspiroval se téměř zapomenutým textem rakouského dramatika Arthura Schnitzlera Traumnovelle (z českého překladu ji známe jako Snovou novelu), který z doznívající evropské secese přenesl do současného amerického velkoměsta. Základní syžetový půdorys sice ponechal, avšak změnil reálie a vyostřil charakteristiky postav, aby lépe odrážely americkou mentalitu dobře situovaných středních vrstev.

Kubrick zachoval i výchozí myšlenku: na eroticky motivované události, které se staly, můžeme vzpomínat jako na přízračný sen (v případě muže), zatímco pouhé snění o nich lze vnímat jako znepokující realitu (u ženy). Skrytá tajemství není radno oživovat, takové je poselství novely i filmu. Schnitzler v závěru vyprávění vkládá hrdince do úst tato slova: "Myslím, že budeme vděčni osudu, že jsme se ze všech dobrodružství dostali v pořádku - z těch skutečných i těch snových."

Kubrick vždy dával až okázale najevo, že jej nezajímají právě módní styly, i nyní pomíjí oblíbený klipový rytmus. Staví na pomalých, členitě vrstvených jízdách kamerou (často ustupující před jdoucími postavami), která si všímá nejrůznějšího dění v okolí. Postiženy jsou nejen zdvořilostní konvence platící na honosných společenských akcích, stejnou pozornost vyvolávají též privátní vztahy, jejichž otevřenost a upřímnost rovněž nebývá samozřejmostí. Své taje si totiž uchovávají nejen jednotlivé postavy, ale i události s nimi spojené.

Více než dvouapůlhodinové vyprávění se dotýká omezenosti lidského poznání - ceněný doktor William Harford (Tom Cruise vybavil svého šťastně ženatého hrdinu náchylností k flirtům a lascivním požitkům, které jej postupně doženou k pocitům štvance, bloudícího nočními ulicemi) se zaplete jako pouhý pozorovatel, nikoli účastník do podivných událostí, které by jej eventuálně mohly ohrožovat i na životě, ale v plném poznání jejich tvářnosti nikdy nezískává potřebnou jistotu. Nabízející se výklady znepokojují dvojznačností. Otevřeno zůstává, jak se maska, kterou ztratil na tajemné sexuální "mši", ocitla na loži vedle jeho ženy Alice. Jí podobu propůjčila Nicole Kidmanová, která nenuceně se pohybujíc ve spodním prádle po bytě postihla, jak se z počáteční sebejistoty vysouvají upřímná, ale manžela znepokojující přiznání snad podvědomých sexuálních tužeb.

Ačkoli film provázela příchuť mravnostního skandálu, Kubrick se vydává jiným směrem - chce, aby byl příběh prodchnut všudepřítomným erotickým naladěním, aniž by muselo být explicitně zmíněno. Až protokolárně pozoruje i ty nejintimnější úkony ženské hygieny (zde ovšem není zcela původní, předběhl jej již před lety Michelangelo Antonioni v Pátrání po jední ženě), přibližuje milostné hrátky, verbálně i obrazově naznačuje požitky ze slastných, ale také trýznivých představ a snění, o nichž přestává být jasné, zda se doopravdy staly.

Na obrazovce nejspíš zanikne umné nasvětlování prostoru, ale přesto na ně upozorním. Zdůrazňuje všudepřítomnou umělost světelných zdrojů - každé prostranství získavá nezaměnitelný odstín, ať již jsou to různé odstíny červenavých tónů v bytových interiérech či modravý nádech pronikající okny z nočních ulic s vánoční výzdobou. Přitom ani na okamžik nezazní jediný rušivý okamžik - všechno světlo, všechny stíny, všechny pablesky mají svůj jasně stanovitelný původ. V tomto pečlivě konstruovaném prostředí se nenuceně pohybují lidé, nezávazně klábosí, flirtují, scházejí se a rozcházejí. A to vše obhlížejí očima "ze široka zavřenýma", jak oznamuje český překlad originálního názvu.

JAN JAROŠ

Úterý 26. 10. 2004 ČT 2 - 20.25 hodin

Jak uvažují sebevražední teroristé

Až příliš často vidíme v televizním zpravodajství následky sebevražedných atentátů, spáchaných islámskými teroristy v Izraeli i v jiných zemích. Tyto útoky na nevinné lidi jsou tou nejhorší podobou terorismu, jakou svět zná. Islámisté o sebevražedných atentátech mluví jako o své jaderné zbrani - protože žádnou nemají, tak používají tohle. Je to účinné a laciné. Sebevražedný terorismus není osobní fenomén vyšinutého jedince. Je to skupinový úkaz. Hlavním psychologickým faktorem při formování takové útočníka je právě skupinový vliv, skupinový proces. K verbování budoucích atentátníků se skvěle hodí mešity, kde atentátníka připraví k akci ideologickými přednáškami o tom, že mučednickou smrtí si lze zajistit místo v ráji. Tam musíme hledat kořeny a vysvětlení tohoto jevu. A teprve až pochopíme, jak a odkud toto nebezpečí hrozí, budeme se moci bránit.

Středa 27. 10. 2004 NOVA - 20.40 hodin

Listopadová romance

Sára Deever je krásná, temperamentní a poněkud výstřední dívka, která každý měsíc začíná nový milostný vztah s problematickým mužem - svým vlivem mu pomáhá změnit se k lepšímu. Listopadovým kandidátem na její péči se stává obzvláště sucharský chlapík Nelson Moss, úspěšný reklamní kouzelník, který žije jen pro svou práci. Má v San Franciscu luxusní byt, luxusní přítelkyni, o kterou ovšem příliš nedbá, ale kromě své práce vlastně žádný další život. Právě se svým partnerem pracuje na další obtížné zakázce, připraven dokázat nemožné, když je nucen neplánovaně strávit na místním dopravním inspektorátě několik hodin čekáním na nový řidičský průkaz. Shodou náhod tu čeká také Sára...

Režie Pat O'Connor. Hrají Keanu Reeves, Charlize Theron, Jason Isaacs, Greg Germann, Liam Aiken, Michael Rosenbaum, Frank Langella, Jason Kravits a další. 

Čtvrtek 28. 10. 2004 ČT 1 - 20.45 hodin

Češi (i Židé a Němci) jako jedna rodina

Věhlas scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka strmě stoupá. Co film, to hit - nejnověji Horem pádem. Okupační tragikomedie Musíme si pomáhat ovšem balancuje na ostří nože: válečné závětří autoři vnímají jako éru plnou paradoxů, kdy zdánlivá očividnost může klamat, kdy obyčejný soucit, odrážející se ve hmatatelných skutcích, je určitě cennější než alibisticky účelové poválečné "vlastenčení".

Mnohé předznamenává už nápaditý animovaný úvod, stylizovaný do podoby protektorátního filmového týdeníku. Jeho režisérka Helena Dušková zde postihla příznačné dobové motivy a prokázala výtečnou obeznámenost s jejich zpracováním, jakkoli si neodpustila hrátky s drobnými anachronickými vtípky, připomínám aspoň digitální hodinky nebo zlomyslnou mystifikaci z natáčení (jinak autentického) Ferdy mravence.

Hrdiny vlastního příběhu jsou manželé Čížkovi (Bolek Polívka a Anna Šišková), smířeni již s tím, že se nedočkají žádného dítěte, běžná maloměstská rodina, sledující jediné: jak v obtížných podmínkách co nejsnáze přežít. Osud jim však komplikují nejen časté návštěvy s režimem spjatého, familiérního českého Němce Horsta Prohasky (Jaroslav Dušek), ale především v tajné spíži se skrývající židovský uprchlík David (Csongor Kassai). Nezvyklá konstelace postav tak zavdá mnohou příčinu k téměř groteskním a současně nervujícím zápletkám.

Film staví především na herectví. Zvláště Dušek exceluje v šibalských úsměvech, v pohybech navozujících představu vilného fauna. Mazlí se s vodopády slov, s rychle se měnící kadencí řeči. Jenže za podmanivou kresbou (nejen Prohasky, ale celého vyprávění) jako by se skrývalo čertovo kopýtko: "naši" náckové ze sousedství vlastně nebyli tak strašní, skutečné zlo páchali přece ti anonymní hitlerovci "odjinud".

(jš)

Pátek 29. 10. 2004 PRIMA - 19.55 hodin

Pár správných chlapů

Na americké základně na Kubě dojde k napadení a následné smrti vojína Santiaga. O případ se vážně zajímá kapitánka JoAnne Gallowayová, vojenská prokuratura však obhajobou obviněných pověří mladého ambiciózního právníka, poručíka Kaffeeho. Gallowayová je pověřena alespoň dohledem nad celým případem a je také Kaffeeho nadřízenou. Právníkovi se zdá případ dvou obviněných vojáků naprosto jasný a nehodlá se jím podrobněji zabývat - chce svým klientům doporučit, aby se přiznali, a vymoci jim co nejnižší trest. Svým přístupem vzbudí silnou nelibost Gallowayové, která má na celou tragickou událost jiný názor. Domnívá se, že oba obvinění pouze provedli rozkaz svého velícího důstojníka a že se za tím skryvá šikana, kterou nazývají "rudý zákon".

Režie Rob Reiner. Hrají Tom Cruise, Jack Nicholson, Demi Mooreová, Kevin Bacon, Kevin Pollak, James Marshall a další. 

Sobota 30. 10. 2004 ČT 1 - 8.25 hodin

Kdo to přišel mezi nás?

Ač je islandský snímek Ikingut určen hlavně dětem, působivý příběh může zaujmout i dospělé. Dotýká se obtížného soužití různých ras a hlavně složitého překonávání předsudků. Film halený do ponurých modravých odstínů začíná jako střet pokorné, vstřícné víry s krvelačným vyháněním domnělých démonů, ale tato expozice záhy přechází do dětsky průzračného ponaučení o potřebě být tolerantní i k tomu, co neodpovídá vžitým představám. V malé islandské osadě, která jen pozvolna překonává ještě nedávné hony na čarodějnice (příběh se odehrává počátkem 19. století), spatří pastorův synek Baez záhadnou bytost, jakoby celou porostlou bílou kožešinou.

Někteří pověrčiví obyvatelé, hrozící se ďábelských úkladů, se vyzbrojí puškami, odhodláni vetřelce zneškodnit. Jenže z něho se vyklube obyčejný eskymácký hoch, který během třeskuté zimy, kdy zamrzlo moře, přišel až k islandským břehům. Opakuje slovo Ikingut, i když v tu chvíli ještě nikdo netuší, že tímto výrazem neoznačuje své jméno, nýbrž to, že přichází s přátelskými úmysly.

Režisér Gísli Snaer Erlingsson dokládá, že k přijetí předpojatých soudů stačí pouhá náhoda, obyčejné maličkosti. Například eskymácký chlapec způsobí nedorozumění už svým pozdravem - je zvyklý zatahat rukou za nos. A poselství celého příběhu názorně sděluje i věta, že "všichni jsme stejní, ať pocházíme odkudkoli."

Je nepochybně cenné, že režisér těží z poetiky dětských příběhů, aniž by rezignoval na historickou hodnověrnost celkového zakotvení. Zajisté nechce vnikat do upjaté protestantské mentality, postavy dětí i dospělých jsou jen zběžně načrtnuty, tvůrci jim rozhodně nepředepisují nějaká složitá dilemata. Takže spíše oceníme podmanivé přírodní scenerie, byť se jen málokdy skví ve sluneční záři: většinou bývají zamlženy, noří se do soumraku (postižení tuhé islandské zimy s příznačným nedostatek světla musíme ocenit), takže navozují ponuré zacílení, které koresponduje s celkovým laděním příběhu, kde se dlouho prosazuje zlobná nesnášenlivost, proti níž se slušnost zprvu jen obtížně prosazuje.

JAN JAROŠ

Neděle 31. 10. 2004 NOVA - 16.05 hodin

Dožeň, co se dá!

Když v roce 1962 profesor Calvin Webber znepokojeně vyslechl v televizi projev prezidenta Kennedyho o kubánské krizi, rozhodl se s těhotnou manželkou Helen preventivně sjet výtahem do rozlehlého protiatomového krytu pod svým domem, který tam po léta budoval a vybavil vším potřebným. Když záhy otřese domem exploze, profesor v domnění, že jde atomový útok, uzavře východ. Netuší, že výbuch byl způsoben havárií stíhačky, která se zřítila na jeho dům a oddělí kryt na pětatřicet let od povrchu. V krytu, který připomíná dobře zařízený byt, se manželům narodí syn Adam, který s rodiči prožije v krytu harmonické a spokojené dětství. Když uplyne pětatřicet let, dveře krytu se automaticky otevřou...

Režie Hugh Wilson. Hrají Brendan Fraser, Alicia Silverstone, Christopher Walken, Sissy Spacek, Dave Foley a další.