Úterý 26. 10. 2004 Český
rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin
Harnoncourt diriguje
českou hudbu
Letošní
návštěva Vídeňských filharmoniků na nejvýznamnějším mezinárodním hudebním
festivalu v Brně Moravský podzim vzbudila oprávněně velkou pozornost. Jejím
středem se samozřejmě stal muž s taktovkou - Nikolaus Harnoncourt. Ve
spolupráci se sólisty a Českým filharmonickým sborem hráli Janáčka a
Dvořáka. Kdo sleduje hudební život pouze příležitostně, ví, že tento
dirigent je známý jako protagonista tzv. autentické interpretace starší
tvorby, zakladatel a šéf vídeňského ansámblu Concentus musicus, jehož
členové hrají na staré instrumenty anebo jejich novodobé kopie. Ti
pozornější však mohou konstatovat Harnoncourtovy stále větší aktivity i v
jiných oblastech hudební historie, včetně tvorby zcela novodobé. Je pro nás
potěšitelné, že se tento věhlasný světový umělec v posledních letech zaměřil
také na českou tvorbu. Natočil dokonce její základní repertoár - Smetanovu
Mou vlast (s Vídeňskými filharmoniky), Dvořákovy Slovanské tance (s
Evropským komorním orchestrem) a některé Dvořákovy symfonie a symfonické
básně (s Královským orchestrem Concertgebouw z Amsterodamu).
Ohlas těchto nahrávek u nás je
velmi různorodý. Nikolaus Harnoncourt je umělec, který si nedovede
představit svou uměleckou práci bez stálého hledání nových možností, nových
netradičních výkladů. Posluchači zvyklí na pojetí velkých českých dirigentů,
jež se za dlouhá léta stala vžitými a pro leckoho jedině přijatelnými, se
mnohdy cítí zaskočeni nebo přinejmenším velmi překvapeni. Na druhé straně
mnozí tyto Harnoncourtovy snahy vítají, jiní je demokraticky přijímají jako
názor, na který má každý tvůrčí umělec právo. Kde je hranice situace, kdy
dílo ztrácí svou původní identitu? Podobné otázky naznačí naše Rondo, které
se zaměří na Harnoncourtovy nahrávky Antonína Dvořáka.
BOHUSLAV VÍTEK |