číslo 44
vychází 18. 10. 2004

Tipy ČRo

Neděle 31. 10. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 4. listopadu v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 488

Čechořečnost

Když jsem se v zeleném háji procházel v měsíci máji, přeplavil se přes moře velký na ostrov převelmi pěkný, abych spatřil ptactva zpívání.

Tak nějak to připomíná obrázky naivních malířů, že? Zřejmě insitní autor. Je tu však jeden háček. Onen autor tvořil před více než třemi sty lety. Máme před sebou tlustý špalíček s podivným názvem - Čechořečnost. Jméno "authora": Václav Jan Rosa (asi 1620-1689).

Zdický rodák Václav Jan Rosa provozoval právnickou praxi - byl advokát. Později vstoupil do státní služby a byl ustanoven radou nad apelacemi - nejprve v lavici doktorské, pak v lavici rytířské (v této funkci kupříkladu vedl vyšetřování francouzských žhářů, kteří zakládali požáry v našich zemích). Což bylo dobré živobytí. Právnické řemeslo však nedokázalo upoutat Václava Jana Rosu naplno. A tak se pustil do české mluvnice. Ta byla psaná latinsky, tedy až na název, Čechořečnost, kterýžto termín si autor sám při té příležitosti vymyslel. Výklad o krátkých a dlouhých hláskách. Čechořečnost, strana 439: Zvučka (samohláska) před spoluzvučkou (souhláskou) a zvučkou dlouhou může se též prodloužiti anebo zkrátiti v zpěvoncích (rozumějme: ve verších). Příklad v naproti psaných řádcích viděti jest, kdežto "i" v slovci "kabeli" se prodlužuje. Příklad? Ještě tu noc v kabelí mámť některe kaštany dobrý.

Čechořečnost, strana 439: Znamenej: Někteří se domnívají, jakoby zvučky, tak tedy zvučky "a" a "y" obojetný býti a dle libosti se prodloužiti anebo zkrátiti mohly. Já ale k tomu zdání nepřistupuji, nebo kdyby bez rozdílu se prodlužovati a krátkovati měly, byla by pak nechutná a nepořádná zpěvomluva. (Zpěvomluva, to je pochopitelně báseň.) A protož zvučka krátká nemá se prodlužovati, leč skrz následující položenku (pozici) skrz položenku anebo skrz ozdobilku (básnickou figuru) anebo v jednoslovkách (jednoslabičných slovech). Jakož pak zpěvořečnící (básníci), chtějíce někdy z potřeby zpěvořečnické krátkou zvučku prodloužiti, přidávají skrz položilku (tedy kvůli pozici) ještě jednu souzvučku (souhlásku) tak, aby byla položenka (poziční délka).

Zvučky a spoluzvučky, zpěvonky, jakož i ozdobilky a položenky se v češtině neuchytily, i když o to Rosa moc stál. Kupodivu však pár z jeho vynálezů do systému slovní zásoby jazyka českého zapadlo a my jich zcela samozřejmě užíváme dodnes, aniž bychom si uvědomovali, že jde o výmysl jistého právníka a jazykovědce-entuziasty z doby před víc než třemi stovkami let. Mluvnický pád - tak na tento termín má pan Rosa autorské právo. Rovněž na příslovce přišel on sám - i když (po pravdě) pomohl si doslovným překladem latinského adverbium. Do češtiny přešly i jeho vynálezy přednosta a starosta. Na straně druhé však neuspěl s veřejnostou (to měl být český výraz pro generalissima) a už vůbec se se zlou potázal, když prosazoval vyřízlivost. Což měla být pošta. A tak díky jistému konzervativismu našeho národa máme doposud Českou poštu, nikoli Českou vyřízlivost.

JOSEF VESELÝ