číslo 45
vychází 25. 10. 2004

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Mnichovský Oktoberfest

Skupinka mladíků, kterou jsem oslovil kolem desáté hodiny dopoledne, vstávala zřejmě hodně brzy. Nohy je už úplně spolehlivě nenesly, zato k smíchu bylo všechno - nenačaté chleby se sýrem, které mi ochotně nabízeli, mikrofon Českého rozhlasu, nedopitá láhev piva či prostě jen pohled na kamaráda. "Je to veselé, je to zábava," soudí o Oktoberfestu, jehož zahájení v pravé poledne se s čistou hlavou určitě nedočkali.

Všechno ale začíná už ráno. Z bran mnichovského pivovaru vyjíždí vůz plný sudů, tažený trojspřežím statných valachů speciálního francouzského plemene. Rolničky na spřežení doprovází smíšený sbor bubeníků a samozřejmě v kočáře na závěr pan ředitel, nástupce žíznivého mnicha Augustina, který pivovar založil před 670 lety.

Po spanilé jízdě městem doráží spřežení všech zúčastněných pivovarů na Tereziinu louku, kde se Oktoberfest koná už od roku 1810. Mužem nejpovolanějším a také nejsledovanějším je mnichovský starosta Christian Uhde, který v souladu s už půl století starou tradicí narazí v pravé poledne první sud. A pak už pivo teče proudem, což je pochopitelně důvod nejen k jásotu, ale také k bezbřehému smíchu. Stejně jako fakt, že pan primátor nepřekonal vlastní rekord a narazil sud letos třemi ranami stejně jako loni. To zakladatel tradice, starosta Thomas Sommer, na to v roce 1950 potřeboval devatenáct úderů. A navíc propadl pivní spravedlnosti hlavou, když zapomněl zvolat: "Je naraženo!" Proto byl symbolicky popraven gilotinou.

Letos má Oktoberfest navštívit za šestnáct dní přes šest milionů lidí, kteří vypijí přes šest milionů litrů piva. Není divu, když někteří hosté mají opravdu dobrý splávek. "Vypiji tak sedm, osm mázů bez problémů," přiznává se stařík ke konzumaci v přepočtu našich čtrnácti až šestnácti piv. Sedmimázovému důchodci na tom všem trochu vadí cena - 7,10 euro za máz. Ale nakonec na peníze nehledí, protože tohle je pro něho svátek piva i tradic současně.

Na Oktoberfest se chodí v tradičním lidovém kroji, takový ženský dirndl nemůže být ale po babičce, musí naopak odpovídat nejnovější krojované módě. V koženém provedení přijde tak na 1 000 eur. Tradiční kožené kalhoty, stulpny, kožené boty, bílá košile a pletený svetr pro muže je sice módní stálicí, ale přijde na stejnou sumu. Spíše než lidová zábava je tedy Oktoberfest velkou komerční akcí. Obrat na louce se očekává kolem půl miliardy a celkem, včetně dirndlů, hotelů, taxíků a suvenýrů, jedné miliardy eur.

Ať už člověk chápe nebo nechápe miliony lidí, kteří se neváhají tlačit na úzkých lavicích v drahých krojích a pít programově pivo po litrech, faktem zůstává, že Oktoberfest má i své zahraniční fanoušky. Nakonec jsem tedy přece jen došel k jistému závěru: že totiž Oktoberfest je pravděpodobně relaxací Bavorů, kteří se za uplynulých 171 ročníků vypracovali pilnou prací z chudých zemědělců na nejbohatší Němce. V těchto dnech je ovšem můžete vidět v jiném světle - vrávorající postavy v kožených kalhotách táhnou městem, zpívají lidovky, kterými mnozí za střízliva opovrhují, a na hrudi mají srdce. Tedy to perníkové, pro svou vyvolenou.

DAVID ŠŤÁHLAVSKÝ