číslo 45
vychází 25. 10. 2004

Zpět na obsah         

Televize
a film

FILM

Odvěký koloběh života se vždy naplní

Ač korejský režisér Kim Ki-duk dosáhl mezinárodního věhlasu, v českých kinech se dosud uváděl jediný Kim Ki-dukův film, Ostrov. Nyní následuje další nazvaný Jaro, léto, podzim, zima... a jaro. Ohlasy zdůrazňovaly, že naznačuje kvalitativní předěl v dosavadní režisérově tvorbě, příklon k meditativní hloubavosti. Příběh se skutečně odehrává izolován od vnějšího světa, v budhistické svatyni umístěné uprostřed jezera, jeho hrdiny jsou osamělí mniši, Mistr a jeho žák, zachycení v několika od sebe vzdálených ročních obdobích.

Jednotlivé epizody, které sledujeme, jsou pouhými statickými výseky z nepříliš proměnné reality, jejíž zhoubné rozhoupání s sebou nese osudové následky. "Metafyzický vhled" se projevuje zejména v poznání, že každým narušením dosavadní rovnováhy vzniká nutnost takové odezvy (nejčastěji v podobě pokání či přímo trestu), aby se vrátil výchozí stav. Toto narušení může dosáhnout různého stupně, ať již se jedná o dětskou hru, která ubližuje bezbranným živočichům nebo v dospělosti o zradu duchovního poslání.

Mistrův žákMění se nejen roční období, ale i úloha člověka, jemuž ani nejvážnější zločin nemusí zabránit v konečném osvícení. Nejdůležitějším prvkem je schopnost sebereflexe: mladý mnich coby ještě malý chlapec si uvědomí nepřípustnost ubližovat živým bytostem (když přiváže kamínky k rybce, žabce i hadovi, zahanbeně zjistí, že některé z obětí jeho žert nepřežily). Avšak jen pozvolna se učí z tohoto poznání vyvozovat zevšeobecňující postřehy, neboť podlehnout vnitřní posedlosti přináší další provinění. Musí projít dlouhou poutí sebeuvědomění, než stejně jako Mistr dospěje k vyrovnanosti, která mu dovolí hluboce soucítit s každým, kdo potřebuje pomoc. Stejně jako jeho se Mistr ujal v dětském věku, i on se v poslední epizodě ujímá osiřelého děcka, jehož doposledka zahalená matka, jíž poskytl útočiště, utone.

Neměnný koloběh přírody i lidského života, splývající v jediný proud, dokresluje i výtvarné pojetí. Upřednostňuje deštivé, lezavě chladné počasí po většinu roku, kdy i v létě jen krátce zahřejí sluneční paprsky. V zimě pak vše pokrývá mrazivě zledovělý povrch jezera i přilehlé souše. Rozbahněný terén kolem přístavní branky (stavby spíše symbolické než faktické) na břehu jezera, skrze kterou se vstupuje na posvátné území, dokládá, že vůbec nezáleží na vnějším vzhledu, ale jen na vyznávaném a dodržovaném duchovním rozměru.

Kim Ki-duk se po celé plynutí příběhu, zahrnující několik desetiletí, přidržuje výrazové střídmosti, zřetelná je mlčenlivost postav, provázená gestickou i mimickou zklidnělostí. Ponor do hluboké meditace dovolí Mistrovi, aby snad jakoby mimochodem ovládal přírodní živly - pouhou silou vůle dokáže přivolat loďku či naopak chvilku zadržet její odplouvání. Nebylo by ani divné kdyby dokázal chodit po vodní hladině. Možná toto zjištění pomůže překlenout i některé dramatické svévole, jakým je třeba v "jarní" epizodě Mistrova kradmá přítomnost u hochových her u vzdálené zátoky, ačkoli na loďce tam připlout nemohl, neboť ji už použil chlapec.

JAN JAROŠ