číslo 46
vychází 1. 11. 2004

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

V dokončení našeho vyprávění o vývoji gramofonového průmyslu v USA se zaměříme na situaci na americkém trhu gramodesek ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Posluchači ČRo 2 - Praha uslyší v úterý 9. listopadu krátce po 21. hodině ze starých gramodesek nahrávky americké populární hudby typické pro popisované období.

Gramofonový průmysl v USA (II)

Počátkem dvacátých let - tedy v době, kdy v USA byl za 25 centů k mání vydatný oběd - se běžná gramofonové deska prodávala na tamějším trhu za 75 centů až jeden dolar a gramofon v té době představoval stále ještě značný luxus. Nejlacinější desky nabízely obchodní domy a velké gramofonové společnosti se snažily držet krok zaváděním vedlejších etiket, na které umisťovaly stejné nahrávky jako na své hlavní značky; jména původních interpretů a orchestrů ovšem na etiketách takových desek uváděly pod pseudonymy (gramofonová společnost Columbia například v té době uvedla na trh své laciné etikety Velvet Tone a Harmony - gramodesky této značky lisovala do šelaku hnědé barvy).

Od roku 1925 začala většina gramofonových společností v USA uvádět na trh gramodesky natáčené již elektrickým způsobem. Firma Columbia vydala první elektricky natočené gramodesky v březnu, firma Victor ji následovala jen o měsíc později. Další gramofonová společnost Brunswick, zastávající v té době postavení už třetího největšího výrobce gramodesek v USA (objemem výroby v té době předstihla i Edisona), používala od téhož měsíce téhož roku pro nahrávání svých gramodesek vlastní světelný systém elektrického záznamu zvuku "light-ray". Koncem roku 1926 již nahrávaly elektricky téměř všechny americké gramofonové společnosti, i když například firmy Pathé nebo Gennett nahrávaly své nové snímky mechanicky ještě počátkem roku 1927. Paradoxní skutečností zůstává, že jako poslední velký výrobce v USA přešel na produkci elektricky nahraných gramodesek Edison, a to až v létě roku 1927, kdy uvedl na trh též své elektricky natáčené fonoválečky Amberola lisované do modře zbarvené hmoty na bázi celuloidu.

Chmurné předpovědi vyslovované již od počátku dvacátých let - totiž že rozvoj rozhlasového vysílání bude znamenat zánik gramofonového průmyslu - se v USA naštěstí nenaplnily. Hlavní gramofonové společnosti nadále procházely obdobím růstu a fůzí a vznikala nová nahrávací studia. V roce 1929 byla spojením několika výrobců gramodesek vytvořena společnost American Record Corporation, která se stala největším distributorem gramodesek pro velké obchodní domy a dobírkové firmy.

Idyla ovšem netrvala dlouho: první příznaky oslabování poptávky se objevily již počátkem roku 1929 - tedy několik měsíců před zhroucením akciových trhů v říjnu téhož roku, které přineslo radikální změny ve struktuře gramofonového průmyslu v USA. I když by se zdálo, že první obětí hospodářské krize se stal Edison, který tehdy den ze dne zastavil své veškeré aktivity na poli záznamu a reprodukce zvuku, problémy jeho podnikání v oblasti zvukového průmyslu nazrávaly již delší dobu před rokem 1929, takže toto jeho rozhodnutí odborníky příliš nepřekvapilo. Vývoj svých gramodesek s běžným laterálním záznamem například Edison "piloval" tak dlouho, že když se tyto desky značky Edison Needle Type Record v červenci roku 1929 konečně dostaly na trh, čekala je rekordně krátká životnost pouhých pěti měsíců.

V několika letech hospodářské deprese, následující po zmíněném krachu na newyorské burze roku 1929, výroba gramodesek v USA dramaticky poklesla. Například jejich někdejší největší producent firma Victor, která ještě v roce 1927 prodala více než 34 milionů kusů gramodesek, přežila jen s odřenýma ušima rok 1933, kdy jich prodala pouhých 1,6 milionů kusů. Z červených čísel ji v následujících letech pomohlo především zavedení laciné etikety Bluebird, která si brzy získala značnou popularitu díky atraktivním nahrávkám populární hudby.

V roce 1930 na krátkou dobu zazářila na americkém trhu novinka firmy Durium Products Corp., kterou představovaly gramodesky značky Hit of the Week lisované do papíru opatřeného speciálním lakem. Nové tituly na těchto gramodeskách - prodávaných pouze u novinových stánků po pouhých 15 centech za kus - vycházely každý čtvrtek. Po několika měsících však i odbyt těchto lehkých a ohebných gramodesek dramaticky poklesl, takže tato etiketa zanikla již počátkem roku 1932. V důsledku rozsáhlých fúzí prakticky zanikla také firma Columbia i její pobočka Okeh - obě pohltila (ještě s několika dalšími firmami z oboru) společnost American Record Corporation.

V roce 1934 ohlásila společnost Decca Records, Inc. zavedení nové etikety gramodesek, které se prodávaly za pouhých 35 centů. Firma brzy získala k nahrávání přední americké interprety populární hudby a již v následujícím roce se společně s koncerny RCA Victor a ARC/Brunswick stala jedním ze tří největších výrobců gramodesek v USA. Své místo na trhu si od konce třicátých let vybojovalo i několik nových nezávislých společností - z těch známějších jmenujme například firmy, které vydávaly gramodesky s etiketami Blue Note, Keynote, Asch, Musicraft či Commodore. Oproti velkým společnostem nabízely specializovaným zájemcům vítanou alternativu, neboť se nebály oslovovat zanedbávané segmenty trhu a nabízely i nahrávky z oblastí mimo hlavní proud populární hudby.

Před koncem druhé světové války prošel americký gramofonový průmysl posledním zásadním zemětřesením ještě v roce 1942, kdy prezident Americké federace hudebníků zakázal profesionálním hudebníkům pořizovat jakékoliv komerční nahrávky na gramodesky tak dlouho, dokud gramofonové firmy nepřistoupí na požadavek odvodu paušálního poplatku z každé vylisované gramodesky - ten měl být formou tantiém následně rozdělován pouze mezi hudebníky, kteří byli členy federace. Gramofonové společnosti tento požadavek odmítly a jejich nahrávací studia přestala pracovat. Někteří menší producenti se zákaz nahrávání pokusili obcházet najímáním hudebníků, kteří nebyli členy federace, velké firmy zase přestávky v nahrávání využily k inventuře skladů a vydávání dříve nezveřejněných snímků či uváděním retrospektivních edic. Nicméně celý gramofonový průmysl v USA byl v důsledku tohoto sporu až do roku 1944 prakticky paralyzovaný.

Léta po druhé světové válce v USA patřila již gramodeskám natáčeným rychlostmi 33 a 45 ot./min. lisovaným do vinylové hmoty, i když řada menších výrobců, kteří vydávali především zakázkové gramodesky, používala šelak a rychlost 78 ot./min. až do konce padesátých let.

GABRIEL GÖSSEL

Obrazové materiály archiv autora

Příště: Gramofon poháněný motorem na horký vzduch

Příznivce S. E. Nováčka si dovolujeme upozornit, že v úterý 16. listopadu proběhne v kinosále NTM v Praze slavnostní prezentace již druhého CD řady Fonogram věnovaného dalším původním nahrávkám orchestru tohoto kapelníka a skladatele. Všichni zájemci jsou srdečně zváni.