číslo 46
vychází 1. 11. 2004

Televize
a film

FILM

Hrdinové, kteří to s životem moc neumějí

Neradostné scény z rodinného a partnerského života, které líčí film Milana Cieslara Duše jako kaviár, odstartuje smrt otce tří hlavních hrdinů Jany, Anny a Vladimíra (že mají bratra, to zjistí sestry až při pohřbu). Byl to zřejmě velmi vitální člověk, během života stihl založit i zrušit bezpočet vztahů. Jak se sestry dovídají z jeho deníku, šel počet jeho milenek do stovek, dokonce zemřel při souloži s jednou z nich. Většina rodin protagonistů je všelijak propojena - příbuzenskými či přátelskými vazbami, sousedícími byty. Stýkají se a vzájemně potýkají, ve skutečnosti jsou však všichni se svými trápeními bezradně sami. Ačkoliv si víceméně uvědomují příčiny svých osobních troskotání, nedokážou se vymanit z bezútěšných vztahů či navázat jiné.

Film nabízí skličující a rozmanitou, místy i dramatickou přehlídku konfliktních situací, jiné tu vlastně ani nejsou: Janino manželské soužití, kořeněné výprasky a nevěrou; bezradné bloudění rozvedeného Vladimíra od bytu bývalé manželky a pokusů o navázání kontaktu se (symbolicky) neslyšící dcerkou až k alkoholu a prostitutkám; nedůstojná závislost matky sester na neperspektivním partnerovi; postelové dovádění Janina manžela s její nejlepší kamarádkou Karinou, jejíž dobrácký muž dlouho snáší své pokořující postavení. A zejména pak smutné bloudění mladičké Aničky, trpící střídáním otčímů i pocitem méněcennosti. Autor (Cieslar je scenáristou i režisérem filmu) to vše předvádí s tísnivě brutální syrovostí, aniž nabídne aspoň pro některé ze svých hrdinů něco víc než slabý záblesk naděje. Věrohodnosti hrdinů to ovšem moc nepomáhá. Chtě nechtě se divíme, proč Jana snáší své evidentně špatné manželství a uchyluje se kvůli němu k dalším nesmyslným krokům, například k plastické operaci, proč Vladimír není rozhodnější, proč matka, stále půvabná a taky dostatečně zkušená žena, nevyhodí svého partnera daleko dřív. Patrně nejživotnější je postava Aničky, jejíž smutné zoufalství a občasná vzepětí k akcím vyznívají přesvědčivě. Mozaika příběhů se však nespojí v jedno velké téma - na to je postav i epizodických situací ve filmu příliš a prostoru pro motivaci jejich jednání naopak dost málo. Navzdory původnímu záměru, titulu, který naznačuje, že by snad mohlo jít o černý humor, či slibné expozici (scéně pohřbu) bohužel nezbylo moc místa ani pro komediální prvky. Některé momenty i "hlášky" se ovšem přece jen vryjí do paměti (např. u Jana Budaře), což lze ve značné míře přičíst k dobru hvězdnému hereckému obsazení.

Herci jsou vůbec silnou stránkou Duše jako kaviár, za pochvalu stojí už obsazení např. Tatiany Vilhelmové, Saši Rašilova či Ondřeje Vetchého do typově jiných rolí než bývá zvykem. Se svou postavou se dobře srovnávají i Jan Budař, Vilma Cibulková a další. Příjemným objevem filmu je mladičká Karolina Kaiserová, která za ztvárnění nejednoduché postavy frustrované, zamindrákované Anny zaslouží uznání.

AGÁTA PILÁTOVÁ