číslo 46
vychází 1. 11. 2004

Tipy ČRo

Neděle 14. 11. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 18. listopadu v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 490

Hon na čarodějnice

Signál k velkému pronásledování čarodějnic na severní Moravě ve druhé polovině 17. století vzchází z tamních žerotínských panství. Ta se na jedné straně zásluhou svých vrchností vyznačovala výraznou evangelickou tradicí, která odolávala protireformačnímu úsilí Habsburků i po třicetileté válce. Na druhé straně tamní venkovští poddaní na sebe roku 1659 upozornili vzpourou, kterou protestovali proti nezvyklému růstu svých poddanských povinností a také proti tomu, že je vrchnost násilně nutila přestoupit ke katolictví.

Toho, že na severní Moravě nápadně vzrostlo procento čarodějnického výskytu, si jako první všimnul jezuitský kněz Arnold Engel. Ten sepsal dokonce zvláštní memorandum, ve kterém naléhavě upozorňuje Leopolda I., že na Šternbersku i jinde se evangelíci katolíkům veřejně vysmívají a za svými nekatolickými náboženskými povinnostmi chodí klidně až do Kladska a Olešnice. Jedním dechem otec Engel referuje, že na severu Moravy začíná převládat čarodějnictví a ďábelské umění, takže tam mnozí nebožtíci, kteří nezemřeli v dobré víře, nýbrž měli spolky se zlým duchem, vstávají z hrobů a způsobují jak obyvatelům, tak i jejich dobytku velké škody. A kromě toho to tam mezi lidem vede k vyvolávání neposlušnosti a k posílení jeho chuti k rebelantství.

Jezuita Engel však nebyl sám, kdo poukazoval na spojitost evangelictví s čarodějnictvím. Nebyl sám, kdo si uvědomil, čeho lze rozpoutáním honu na čarodějnice dosáhnout. Na jedné straně vrchnosti kynula naděje obohatit se na úkor zabaveného majetku zámožnějších odsouzenců, na druhé straně tu byla zároveň příležitost zastrašit evangelíky či jejich tolerantní přátele z katolického tábora. Což jsou hned dva důvody, které lze vytušit v pozadí severomoravských procesů s čarodějnicemi. Chyběl už jenom pokyn vrchnosti. A paní Angelia Anna Sibyla, hraběnka z Galle, rozená Žerotínová, se k tomu odhodlala. První obětí čarodějnických procesů na velkolosinském panství se stala Marie Schuhová z Vernířovic. O Velikonocích roku 1678 se tato ubohá žebračka odebrala ke zpovědi do Sobotína a tam při přijímání v kostele nespolkla posvěcenou hostii, nýbrž vytáhla si ji potají z úst a vložila do modlitební knížky. Kostelník Bittner ji však při tom zahlédl a oznámil to svému faráři Matyáši Eusebiu Schmidtovi. Ten učinil o případu udání losinskému zámeckému hejtmanovi Adamu Vinarskému z Kříšova, pod jehož kompetenci žebračka Schuhová úředně spadala. Hejtman o tom informoval hraběnku z Galle a ta jej pověřila, aby se postaral o přípravu čarodějnického procesu a opatřil k tomu také zkušeného právníka. Vinarský měl jeden tip: Jindřich František Boblig, jemuž jeho advokátní praxe v Olomouci zrovna moc nevynášela, zavětřil dobrou příležitost k výhodnému zaopatření na řadu let. Nebyl proto při stanovení požadavků zrovna skromný a překvapil hejtmana nadsazeným postulátem sedmi tolarů úhrady za přestěhování z Olomouce do Velkých Losin, dále denní plat ve výši tří zlatých rýnských a kromě toho dobré ubytování zdarma pro sebe i svého sluhu. Bobligův byt měl být velice blízko obydlí hejtmana Vinarského, aby to soudce neměl daleko ke společným "konferencím"...

JOSEF VESELÝ