číslo 47
vychází 8. 11. 2004

Hudba

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Mackerras diriguje Dvořáka a Janáčka

Sympatickými příspěvky Supraphonu k letošním hudebním výročím jsou alba věnovaná dirigentskému působení Charlese Mackerrase v české hudbě resp. v České filharmonii, kde dlouhá léta působil jako hlavní hostující dirigent. Nahrávka Dvořákovy 6. symfonie D Dur a symfonické básně Zlatý kolovrat znovu dokazuje mimořádně citlivý vztah slavného dirigenta k české hudbě. S Dvořákem měl velký úspěch i jinde ve světě, například nahrávka Rusalky byla dvakrát oceněna prestižním časopisem Gramophone jako nejlepší nahrávka roku a získala i Cenu německé hudební kritiky. Šestá symfonie, později poněkud zastíněná dalšími úspěšnými symfonickými díly skladatele, zní pod Mackerrasovou taktovou s mimořádnou svěžestí, objevuje jiskřivou hudební představivost autora a dává vyniknout radostné atmosféře skladby. Záslužný je také návrat k jedné z Dvořákových symfonických básní (dalšími díly na motivy Erbenovy Kytice jsou Vodník a Polednice). Je dějově složitá, s mnoha epizodami rapsodicky pospojovanými do širokého pásma - tedy i nejméně sevřená (často se také provádí s řadou škrtů), zato s mnoha melodickými nápady.

Sir Mackerras je ovšem především světově uznávaným znalcem a propagátorem díla Leoše Janáčka, které prováděl a stále provádí po celém světě. S Českou filharmonií realizoval souborné provedení Janáčkových orchestrálních skladeb, vycházejících nyní na dvou-CD. Do sestavy byly zařazeny předehry k operám Káťa Kabanová, Šárka, Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky, dále Sinfonietta, Taras Bulba a nedokončená scénická hudba ke hře Gerharta Hauptmanna Schluck und Jau. Ke Kátě Kabanové i k Šárce má Mackerras osobně badatelský vztah - v rukopisech skladatele objevil krátké mezihry ke Kátě, na něž se v průběhu let zapomnělo, a zasloužil se o jejich opětné zařazení do inscenací, nahrávek i vydání této opery. Partituru také sám připravil k vydání, editorskou supervizi měl rovněž nad přípravou partitury Šárky.

(ap)