číslo 47
vychází 8. 11. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Nejsou volby jako volby

Nejde-li člověk k volbám, pak to znamená, že nevěří sám sobě. Tedy, že nevěří v možnost něco ovlivnit, změnit či usměrnit. Pokud je tento názor obecný, pak vypovídá především o stavu společnosti a v ní o tom hlavním - o vzájemných vztazích mezi lidmi, zejména o tom, jaké společné hodnoty sdílejí a sdílet vůbec chtějí. Tento měsíc si připomeneme mrazivý a přece nádherný listopad před 15 lety, kdy celé Československo bylo jedním neobyčejným volebním okrskem - a volilo se cinkáním klíčů na ulicích a náměstích. To ještě nebyl mandát pro budoucí správce této země, ale už to byl názor na to, kdo musí od státního kormidla zmizet. Je to dávno poznaná pravda. Přichází-li nová doba, lidé vždy jasně vědí, co už nechtějí trpět. Ale koncepce nových poměrů je vždy ještě na dlouho v mlze.

Je čas to připomenout, protože je zřejmé, že se česká společnost ocitla v apatii a namnoze ve znechucení nad pokleslou kulturou naší politické scény. V parlamentě se teď často mluví způsobem, za který kdysi býval v lyceích trest - vypláchnout si pusu mýdlovou vodou. Ale nenahrává společenská apatie do jisté míry i málo "vychovaným" zástupcům lidu?

Pokud se nad výsledky nadcházejících krajských a senátních voleb sčítatelé hlasů rozpláčou pro nedostatek práce, bude to pro naši společnost nepříliš dobré vysvědčení. Bez nadsázky se dá říci, že se nyní celý svět dívá na Spojené státy a s překvapením zkoumá průběh a výsledky amerického volebního dramatu. Ještě nikdy v historii a nikde na světě nepřišlo k volebním urnám - o své vůli - tolik milionů voličů volit svého prezidenta, svého senátora a další zástupce. I pro samotné špičky amerických "slonů" a "oslů" - čili Republikánů a Demokratů - to bylo do jisté míry nečekané překvapení. Byl to prostě nevídaně urputný boj. Ale to svědčí o tom, že Američané byli přesvědčeni o váze a tedy významu svého názoru a hlasu.

Rozhodovalo se o principech, jimiž se společnost má řídit, má-li být konzervativní či liberální, mají-li mít prioritu otázky bezpečnosti či věci sociální povahy. A je nesporné, že mnozí, ba téměř každý šel uplatnit svůj hlas proto, aby oponoval lidem s opačnými názory. Udělali svou volbou dobře nebo ne? Ať tak či onak, za čtyři roky budou mít zákonitě novou možnost svůj názor potvrdit či změnit.

Volba je pojem, zahrnující celé klubko vzájemně propojených a nesmírně závažných pojmů. Těmi jsou svoboda, odpovědnost, schopnost realisticky uvažovat a odvaha se rozhodnout komu svěřit zastupování svých i celospolečenských zájmů.

I s vědomím, že se lze zmýlit a že se vše vyvíjí, může se nejen osvědčit, ale taky zklamat. Proto jsou mandáty časově limitované. Kdyby občan neměl možnost za čas přehodnotit svou volbu vývoj společnosti by končil ve slepé uličce. Jako za farizejských dob, kdy strach z všudypřítomného estébáckého dohledu vymaloval na výsledcích voleb pověstných 99 % důvěry v "rodnou politickou stranu". A kdy každé nové volby byly jen nařízené "schvalby" starého systému.

Každoročně se na téhle planetě konají tucty prezidentských, parlamentních a jiných voleb. A každé po svém vypovídají o tom, jak rychle či pomalu se společenské poměry mění, jak se kde lidé sklánějí před politickým diktátem a jak si kde hájí svou důstojnost a svobodu.

(Zamyšlení Jana Petránka vysílal ČRo 2 - Praha v neděli 7. listopadu)