číslo 47
vychází 8. 11. 2004

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Ruský voják v Čečensku

Jevgenij má všechny přední zuby zlaté. Ale to není to, co by ho v mých očích dělalo zajímavým nebo výjimečným. V Rusku se to v puse leskne každému druhému. Dvaatřicetiletý Jevgenij žije v Krasnojarském kraji na Sibiři a do Čečenska ho poslali na půl roku na služební cestu. Z poklidné vesnice uprostřed nedozírných lesů, ze stereotypu ohraničeného východem a západem slunce, odjel na Kavkaz. Do míst, kde si sice může ruský voják klepat na dřevo, aby vše dopadlo dobře, ale stejně mu to nepomůže.

Ani nevím proč, ale na úvod jsem se Jevgenije zeptal, kdo nebo co mu v Čečensku chybí. "Rodina, dům, rodiče, děti. Ale to víš, je to služební cesta a všichni vojáci v Rusku stejně musí někam na pár měsíců vyrazit. No a já jsem dostal Čečensko. Nikdo se tě neptá, kam bys chtěl jet," říká Jevgenij a vzápětí to upřesňuje. "Přijde příkaz vyrazit na služební cestu a není výběru. Prostě se sbalíš a jedeš."

Když projíždíte Čečenskem, máte pocit, že ruská armáda vysílá do této pořád nebezpečné země vojáky školáky. Zelenáče, kluky, kterým bylo nedávno osmnáct, kteří ještě bydlí u maminky, možná ani nestačili sbalit žádnou holku. A najednou jim vrazí do ruky kalašnikov, posadí za knipl tanku nebo postaví s minohledačkou na kraj silnice. O historii Čečenska a válkách na tomto území nemají ani páru. O politice ani nemluvím. A tak se Jevgenije, který je přece jen o něco starší, vyptávám, jestli má vůbec přehled o tom, co se v Čečensku děje, jestli může sledovat televizi nebo se dostane k internetu, kde se dají najít informace bez propagandistického zabarvení. Jestli ví, že téměř denně v Čečensku zemře následkem přestřelek a výbuchů několik civilistů, ale také příslušníků ruské armády.

"U nás to z jakéhosi neznámého důvodu neukazují, spíše vysílají, jak umírají lidé třeba v Iráku nebo v jiných zemích," přiznává voják ze Sibiře. A okamžitě doplňuje, že podle něj by se mělo Čečensko postavit na vlastní nohy, protože vojenský konflikt už v zemi dávno skončil. I to je zažitý blud ruské mediální politiky. Z Kremlu totiž pravidelně vysílají do uší všech Rusů a také do světa, že do Čečenska se vrací mír. Já ho tam ale nenašel. Jevgenij si myslí opak, podle něj "vojny v Čečně nět". "Nic takového tady v zásadě není, už tady není válka, bojové operace se už nevedou. Tady už jde občas jen o přestřelky s partyzánskými skupinami čečenských separatistů. Ruské armády už tady není zapotřebí," poměrně překvapivě dodává Jevgenij ze Sibiře.

Nevím, co by na to řekli jeho nadřízení, kdyby ho slyšeli. Čečna je pro Rusko nesmírně strategickým regionem a hned tak se z něj nestáhne. Některým ruským generálům by totiž vyschla dolarová studna. Za první války prodávali zbraně čečenským povstalcům, dnes si sem tam přilepší na výkupném za úmyslně unesené Čečence. Ale služba ruského vojáka na Kavkaze má kromě všech těch zvěrstev z obou stran také úplně běžný režim. "Bavíme se, čím se dá. Díváme se na televizi, čteme noviny, časopisy. Je to vlastně úplně stejné jako doma. Přijdeme z práce, chvíli si odpočineme a zase do práce. Ale s tím rozdílem, že se absolutně nesmíme pohybovat po Grozném volně," vypočítává Jevgenij výhody a nevýhody pobytu ruského vojáka v Čečensku.

Spojení s rodinou má, může si dopisovat a jednou za týden se dostane i k telefonu. Teď už je v Čečensku pár týdnů zavedená také mobilní síť, a tak přemýšlí o koupi SIM karty. Stýská se mu hodně, ale když namítám, že je to náročná práce, okamžitě odpovídá: "Ne, normální. Rozhodně je to jednodušší než rubat uhlí," srovnává.

"A je to také otázka peněz?" vyzvídám. "V podstatě ano. Víš, plat za tuto služební cestu dost řeší mé i rodinné materiální požadavky. Samozřejmě, že bych bral víc, ale to nezáleží na mně," dodává Sibiřan v maskáčích a s čelenkou kolem hlavy.

Ze strany se k nám blíží jeho velitel a podle výrazu Jevgenije vycítím, že je tak čas na poslední otázku. A tak zkouším tu nejcitlivější: "Máš tady v Čečensku strach?" - "Za sebe ani tak ne, spíš za kamarády, ale o tom se mi špatně mluví. Párkrát už jsem se dostal do velmi nebezpečné situace, ale snažím se na to zapomenout. Válka je svinstvo," přiznává, i když před chvílí slovo válka pro Čečensko odmítl.

PETR VAVROUŠKA