číslo 47
vychází 8. 11. 2004

Rozhlasová publicistika

POEZIE V ROZHLASE

Český rozhlas 3 - Vltava, 20. listopadu, 22.45 hodin

S kufrem na zádech

Polský básník Kazimierz Wierzyňski nebyl nikdy - na rozdíl od jiných autorů své generace - v Čechách příliš znám. Přesto patřil v meziválečném Polsku k tvůrcům nejtalentovanějším a nejplodnějším - převážně sdruženým kolem básnické skupiny Skamander (spolu s Julianem Tuwimem, Janem Lechoněm, Jaroslawem Iwaszkiewiczem a Antoninem Słonimským). Avšak i ve své rodné vlasti je dnes autorem téměř neznámým nebo zapomenutým. Jeho osud totiž značně poznamenaly dramatické dějinné zvraty, které zasáhly středoevropský prostor v průběhu první poloviny dvacátého století. Básník se narodil 27. srpna 1894 v Drohobyči na východě Polska. (Dva roky předtím se v tomto městě narodil také známý prozaik Bruno Schulz.) Po maturitě se Wierzyňski zapsal na Jagellonskou univerzitu v Krakově a později pokračoval ve studiích slavistiky ve Vídni u našeho Václava Vondráka. Na začátku první světové války byl mobilizován a později se dostává do ruského zajetí, kde se blíže seznamuje s tehdejší ruskou poezií. Svůj básnický debut s názvem Jaro a víno vydává v roce 1919 - za celý svůj život vydal přibližně dvě desítky básnických knih. V roce 1939 zahajuje svou pouť vyhnance, věčného tuláka a exulanta. Přes Rumunsko utíká z okupovaného Polska do Paříže a až do konce svého života pak často střídá bydliště - Rio de Janeiro, New York, Londýn, Řím, Paříž... Během války i po ní píše články do exilových časopisů, vydává nové sbírky básní a pracuje pro polské vysílání Radia Svobodná Evropa. Wierzyňského poválečná básnická tvorba reflektuje zejména vlastní existenciální situaci: úděl člověka potýkajícího se s trýznivou vykořeněností a v neposlední řadě i s materiální nouzí. Z řady jeho veršů je patrné i velké porozumění pro evropské výtvarné umění a architekturu - především umění antiky a renesance. Sbírky Wierzyňského obsahují i některé básně se silným politickým podtextem. Na rozdíl od většiny západních intelektuálů se totiž neštítil umělecky reflektovat - podobně jako Czesław Miłosz nebo Gustaw Herling-Grudziňski - zločinné praktiky obou totalitních režimů minulého století. Kazimierz Wierzyňski umírá 13. ledna 1969 v Londýně, jedna z jeho posledních básní je věnována památce Jana Palacha.

Rozhlasové setkání s poezií Kazimierze Wierzyňského z vlastních překladů připravil Jaroslav Šubrt. Pořad nese název S kufrem na zádech, což přesně vyjadřuje básníkovo poutnictví: ".z Ameriky do Evropy, / z Evropy do Ameriky, / kufr na zádech, / sešlapané boty, / domovina.

(jš)