číslo 47
vychází 8. 11. 2004

Televize
a film

FILM

Středoevropané mezi námi

Polské či maďarské filmy bývají v našich kinech více než vzácným hostem, přitom se mezi nimi vyskytují díla, která by byla schopna zaujmout jak úrovní své výpovědi, tak její tematickou zaměřeností.

Například tragikomedie Maďarská krása (režie Péter Gothár) netají, že byla inspirována známější Americkou krásou, aby se stejnou naléhavostí postihla neduhy maďarské společnosti - tedy záležitosti, které souzní i s našimi zkušenostmi. Defiluje zde arogance zaměstnavatelů, sledujeme pinožení postarší ženy, vlichocující se do přízně případných zákazníků, problesknou zbohatlické manýry, dovedené do výsměšné absurdity, kdy i sexem lze platit. Honbu za požitky provází v některých případech vysloveně groteskní morbidita.

Ne všechny předváděné maďarské filmy dosahovaly této sdělnosti. Kupodivu zde převažují snobské, rádoby artistní produkty, které se vzhlížejí ve vlastním jakoby halucinačním světě, s tím skutečným majícím sotva co společného. Mám na mysli hrdinu Fliegaufova rozvleklého a monotónního Dealera, který svého překupníka drog zachycuje v únavně dlouhých záběrech. Mám na mysli revizory v metru, jak je líčí Antalovi Kontroloři, snad se připodobňující ke kultovní Podzemce Luka Bessona. Metro je vylíčeno jako nepřehledné, pochmurné a věčně ztemnělé bludiště se záhadnými tunýlky, kde se prochází snad i zosobněná Smrt. Ještě více však partu nebohých revizorů deptají agresivní cestující, kteří z nich vysávají poslední zbytky sil. Princip noční můry pak zcela ovládá Janischovo drama Nazítří, kde si hlavní hrdina přestává být jistý tím, co vlastně prožívá, jaká je souvztažnost událostí, které jej postihly.

Polské filmy byly střídmější, skromnější, nepokukovaly po výstřednostech vypravěčských ani obsahových, dotýkaly se problémů, které okamžitě mohou oslovit kteréhokoli z diváků. Například Gajewského debut Varšava s bezmála laboratorní protokolárností, s chladným odstupem líčí bezvýchodné bloudění několika mladých přistěhovalců z venkova, kteří se chtějí uchytit ve velkoměstě. Neméně pozoruhodný byl televizní Žurek Ryszarda Brylského (název neoznačuje jméno, tak se nazývá tradiční polévka). Zde se rozvíjí příběh sociálně nuzné rodiny, sestávající z matky a její patnáctileté dcery, které se narodilo děcko. A matka (hraje ji s úžasnou přesvědčivostí Katarzyna Figura, nedávný sexuální symbol s olbřímím poprsím) se umanutě snaží vypátrat, kdo je otcem, aby děcko mohla nechat pokřtít. Svazující vzpomínky na manžela, jenž spáchal sebevraždu, zoufalé hledání "viníka" mezi přáteli, učiteli či vojáky z nedaleké posádky vytvářejí působivou mozaiku zraňujících konfliktů. Režisér věrohodně postihl omšelé provinční prostředí, opatlané bytové vybavení, duchovní beznaděj, vytvořil působivé lidské drama, které nešetří ani spásným humorem. Kéž by i Česká televize byla takhle úspěšná!

Ostatně děti vnikaly do mnoha příběhů, často jako nechtěné a odmítané, sužované dětskými domovy a polepšovnami (polský Vytržený), sběrnými tábory (makedonsko-česká Velká voda), ba zločineckým prostředím, kam byly prodány (německo-slovenský Král zlodějů). Dívka kdysi odložená musí řešit, zda se rovněž zřekne svého očekávaného novorozeněte (maďarská Přísně střežená tajemství). Zničená dětská nevinnost se i v současnosti stává přitažlivou, mnohdy alarmující látkou.

JAN JAROŠ