číslo 47
vychází 8. 11. 2004

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 21. 11. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 25. listopadu v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 491

Osud Kryštofa Aloise Lautnera ze Šumperka

Na příkladu tragického osudu šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, upáleného v čarodějnickém procesu na konci 17. století, budeme zkoumat pravdivost myšlenky: "Odvážný musí mít hlavu. Čím by později zaplatil?" Inkvizitor Boblig pokládal knížecí poddanské město Šumperk za své hlavní působiště. Zatímco tribunál ve Velkých Losinách podle platného práva podléhal pražskému apelačnímu soudu, těšil se knížecí tribunál v Šumperku zvláštní výsadě: nepodléhal pražské apelaci. Šumperský tribunál patřil v prvé instanci pod zemské právo opavské a ve druhé instanci byl přímo podřízen českému králi Leopoldu I. Bobligovi však na jemných rozdílech nezáleželo. Na Šumperku ho lákala především vyhlídka, že se tu na úkor měšců tamních bohatých patricijů bude sám moci bezostyšně obohacovat. Svou první šumperskou obžalovanou, manželku nejbohatšího měšťana, měl už "rozpracovanou." Jmenovala se Marie Sattlerová. Na mušce měl i Zuzanu Voglickovou. To byla kuchařka šumperského děkana Lautnera. Boblig se už u prvních obžalovaných žen postaral, aby vypovídaly proti těm dvěma. Situaci mu ulehčilo císařské rozhodnutí, že vzhledem k těžkému obvinění lze na Sattlerové použít útrpné právo. Jak to, že Leopold I. svolil k něčemu takovému? Byl přece přítelem věd a umění, a dokonce i hudebním skladatelem, a prý nikoli špatným. V náboženských otázkách byl však naprosto nesnášenlivý. A kromě toho věřil v existenci čarodějů a čarodějnic. Byl pro jejich tvrdé a nemilosrdné pronásledování.

Osvědčeným nástrojem inkvizice bylo útrpné právoKašpar Sattler se před Vánocemi roku 1679 marně pokoušel zachránit svou ženu před vězením, když byl šumperské městské radě ochoten složit kauci ve výši 15 tisíc zlatých. Jeho nabídka byla odmítnuta, přestože šlo o bývalého starostu tohoto města. Boblig si mohl aspoň učinit představu, s jakou kořistí může při plánovaném zničení Sattlerovy rodiny počítat. Marie Sattlerová byla vyděšená k smrti. Bez většího odporu přiznala, že je čarodějnice a za spolupachatele označila nejenom celou svoji rodinu, ale i řadu dalších významných šumperských měšťanů. Mezi těmi, jejichž jméno bylo při výslechu podsunuto k vyzrazení, byl i vážený šumperský děkan Kryštof Alois Lautner. Kněz v nikoli nevýznamném postavení. V Čechách být děkanem znamenalo v minulosti nést čestný titul správce význačnější katolické farnosti, zatímco na Moravě byl děkan představitelem hned několika katolických farností. Lautner se mezi farníky těšil značnému respektu. Vynikal pozoruhodnými vědomostmi z několika oborů, mimo jiné i z astronomie. Dovedl hrát na housle, vlastnil vedle not a signovaných obrazů i větší knihovnu, čítající 322 knih teologického, historického i právního obsahu. Měl v ní i Kladivo na čarodějnice a další významné práce o čarodějnictví - bylo jich víc, než kolik jich znal Boblig. Vlastnil též beletristické knihy v němčině, francouzštině a italštině. Nechyběla ani česká kniha o rozmlouvání svatého Řehoře. Kromě toho měl v držení ještě 42 blíže neurčené kacířské knihy a knížky (jak čteme v úředním soupisu pořízeném po Lautnerově zatčení).

JOSEF VESELÝ