číslo 48
vychází 15. 11. 2004

Zpět na obsah         

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Z okraje obrazovky

Dlouhá desetiletí býval univerzální televizní program obecně sdíleným konverzačním tématem. Dnes už jediná velmoc obrazovky neexistuje. Dávno se rozpadla do paralelních světů, ve kterých může divák léta bezpečně existovat, aniž by kdy zvěděl, čím právě žijí diváci v sousedství: Tak jako někteří z nich možná dodnes netuší, proč se na nás z titulních stran nejrůznějších časopisů průběžně zubí jacísi sourozenci Gondíkovi či kdo je to ten Zdeněk Podhorský, jiným zůstane patrně navždy utajena přítomnost mnohých pořadů z okraje obrazovky.

Příkladem titulu na samé hranici viditelného spektra normálně zaměstnaného diváka je už po několik středečních pozdních večerů na ČT 2 "netradiční talk show" Ester Kočičkové s výmluvným názvem Nejhorší vyhrává. Černý humor a mystifikace tradičně patří účinným principům ironické reflexe reality. Ester Kočičková to ví. Po rozhlasových posluchačích se o tom konečně mohou přesvědčit i diváci. Jednotlivá pokračování okázale cynických půtek mezi slepci, povodňovými bezdomovci, faráři a dalšími "životními outsidery" o bezcennou cenu a titul nejhoršího, sice občas trpí přemírou snahy protagonistů, svou roli inteligentního zrcadla televizního pokrytectví a kýče však spolehlivě plní. S úsměvem, který tuhne na tváři.

Většinu kvalitních pořadů, dobře utajených nejen nováckým masám, ale žel často i ostatním divákům, lze logicky vypátrat především na druhém programu České televize. Bezpečně uklizena za do omrzení okázale připomínanými taháky sobotních večerů, patrně proklouzla mnohým potenciálním zájemcům další série pozoruhodného projektu Alternativní kultura. Výše laťky nasazená konkrétním titulem zákonitě podmiňuje uplatněné kritické nároky. I k jedenácti novým pokračováním cyklu, tentokrát o historii domácí kultury mimo hlavní proud, lze proto mít dílčí výhrady. Například k disproporci prostoru věnovanému jednotlivým tématům, jevům a osobnostem, díky níž některé díly (viz Studiové scény 1963?1984) působily dojmem snad až příliš letmé inventury. Přesto je právě Alternativní kultura typickou ukázkou pořadu, pro které stojí za to prožít svůj život s televizí spíš na "okraji obrazovky.

JAN SVAČINA