číslo 48
vychází 15. 11. 2004

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 28. 11. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 2. prosince v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 492

Šimon Boruhradský, zvaný de Castro

Čas od času nám do české minulosti vstupují dějiny zemí velice vzdálených. Právě do nich, na opačný konec světa, putovali Češi, většinou příslušníci české provincie Tovaryšstva Ježíšova, aby v nich šířili kromě křesťanské víry i znalosti a dovednosti naší civilizace. Jedním z nich byl i rodák z Vysočiny Šimon Boruhradský.

Šimon Boruhradský (1650-1697) působil v hlavním městě Mexika, kde se proslavil stavbou rozsáhlého vodního díla, kterým město zachránil před záplavami rozvodněných přítoků jezera Texcoco. (México na vyobrazení z konce 17. století)Jezuitští misionáři zemí Koruny české vstupují na americký kontinent o něco později než jejich španělští kolegové. Proto se dostávají do oněch pohraničních oblastí, kde se stále ještě setkávají s předkřesťanským civilizačním modelem. V rozmezí devadesáti let, počínaje rokem 1678, působilo v rozlehlých oblastech Ameriky víc než 150 českých jezuitů. Koncem jezuitských misí se stal rok 1767, kdy byly koleje v Novém světě uzavřeny a zpátky do Evropy a do mateřských zemí deportováni členové řádu ze všech oblastí španělské Ameriky. Koruna hodlala odstranit řád, jehož prosperující misie se staly státem ve státě a současně vyhověla stížnostem těch, které nenechávala v klidu hospodářská prosperita jezuitských obvodů. Soběstačnost a konkurenceschopnost jezuitů byly zásahem vyšší moci odstraněny, současně byla zlikvidováno mnoho z ohnisek hospodářské a kulturní osvěty, dočetli jsme se v knize patera Josefa Koláčka, rodáka z Brna-Bystrce a dlouholetého redaktora Vatikánského rozhlasu. Jedním z oněch více než 150 českých jezuitů, působících v Latinské Americe, byl otec Šimon, příjmením Boruhradský. Na svět přišel 26. října roku 1650 v Polné u Jihlavy. Tatík si prosadil Šimona, maminka zase Wolfganga, kluk se tedy jmenoval Šimon Wolfgang. Nejdříve nastoupil na jihlavskou kolej. Žádný premiant to nebyl - propadl už ve druhé třídě, patrně kvůli kázeňskému průšvihu. Leč další školní léta Šimonova už plynula bez jakýchkoli vírů nebo peřejí. Když vyšel z jihlavského gymnázia, vydal se do Olomouce na univerzitu studovat filosofii. Po dalších dvou letech se hlásí do laického bratrstva. Což znamená, že neusiloval o to být knězem, nýbrž bratrem-laikem. Stal se z něj však jezuita. Zdůvodnil to těmito slovy: Chci lépe sloužit Bohu k jeho větší slávě, jak mne k tomu přitáhl příkladný život Tovaryšstva Ježíšova, které jsem poznal během svých studií. Přestože mám gymnasijní vzdělání a umím česky, německy i latinsky, z křesťanské pokory se zříkám kněžství. V říjnu mi bude dvacet let. Poslali ho do noviciátu v Brně. Odtud do Nového Města pražského a pak už ho čekaly Klatovy. Tam nastoupil jako vrátný. On ale myslel výš. Nebo lépe řečeno: dál. Hodně daleko. Do nějaké misie. Pokud možno na druhém konci světa. V tomto okamžiku se však Šimon ocitá v pěkně pálícím ohýnku vážných výhrad (nebo snad udání?). Otec generál píše otci provinciálovi: V klatovské koleji Neposkvrněného početí Panny Marie budí pozornost bratr ekonom Šimon Boruhradský. Ten se s oběma pohlavími přátelí, zanedbává duchovní věci a narušuje lásku v komunitě, takže bude vhodné poslat ho z Klatov pryč. Šimon této situace využil: dobře, když mě tu nechcete, mohu jít, ale jak už jsme předeslali - někam hodně daleko.

JOSEF VESELÝ