číslo 48
vychází 15. 11. 2004

Zpět na obsah         

Titulní rozhovor

Čtyřiadvacet hodin v Berlíně

"Berlínské metro je obrovský labyrint, starý více než sto let a žádné metro v okolí tří stovek kilometrů není tak napínavé. Fascinuje mě ta změť chodeb, tunelů a starých nástupišť. Fascinuje mě to proto, že zatímco Berlín se nahoře každou minutu posouvá o patnáct kroků nebo metrů nebo kilometrů někam, já nevím, jestli jen do budoucnosti anebo taky do minulosti, každopádně se pořád pohybuje, tak tam dole se prostor mění jen málo. Některé stanice metra vypadají stejně jako před šedesáti lety. A za těmi starými nápisy, kachlíky na stanici Alexanderplatz, pražci, tunely, nástupišti jsou lidské příběhy," říká v rozhovoru, který je součástí projektu Čtyřiadvacet hodin v Berlíně, autor úspěšné knihy Nebe pod Berlínem Jaroslav Rudiš, jehož fotografie otevírá toto číslo Týdeníku Rozhlas.

Stanice ČRo 3 - Vltava představí v sobotu 27. listopadu Berlín jako dynamickou moderní metropoli Německa. Jako město s překypujícím hudebním filmovým, divadelním a výtvarným životem. Navštívíme galerie, muzea, kabaret i obyčejnou hospodu. Zvláštní pozornost budeme věnovat architektonickému a urbanistickému vývoji města. Budeme reflektovat historii města jako součásti dějin Evropy. V průběhu dne představíme největší hvězdy současné berlínské literární scény: Tanju Dückersovou, Thomase Brussiga, Ingo Schulze, Wladimira Kamenira, Terézii Moru a Yadé Kara, německy píšící spisovatelku tureckého původu, mezi jejíž oblíbené literární hrdiny patří Švejk. Také knihy Bohumila Hrabala mladí berlínští literáti a literátky oceňují.

*             *             *

Jmenuji se Hasan Kazan. V Berlíně mi někteří lidé říkají Hansi, ačkoliv mi rodiče dali krásné jméno Hasan Selim Khan. Ach ano, rodiče.

Před lety opustili Istanbul a přestěhovali se do západního Berlína, do Kreuzbergu. Tady jsem přišel na svět.

Rodiče věřili na Západ. Znamenal pro ně pokrok, techniku a práci. Když jsme však s bratrem Edizem rostli a přicházeli tak do styku se západními hodnotami, s morálkou a výchovou, změnili rodiče názor. Měli strach, že by se z nás v Berlíně stali "feťáci", "hipíci" nebo "buzíci". A tak nás poslali do německé školy v Istanbulu. Bylo mi třináct.

Baba, můj otec, zůstal v Berlíně. Provozoval tam cestovní kancelář. A my jsme celé ty roky pendlovali na trase Berlín - Istanbul - Berlín.

Moji rodiče tenkrát ještě nemohli tušit, že za pár let nám budou lidi v Berlíně říkat Kanaci a v Istanbulu Alemánci. Je to fuk, já zůstal pořád stejný. Byl jsem obyvatel Kreuzbergu a pln zvědavosti a elánu jsem se vrhl do života.

To byla úvodní pasáž románu Yadé Kara Salem Berlin, kterou pro naše berlínské vysílání přeložil jeden ze spoluautorů tohoto projektu, Tomáš Dimter. Tomáš Dimter představí během dne berlínské literáty, pořady o berlínské multikulturní hudební scéně připravuje Petr Dorůžka.

"Dnes je Berlín současně mikrokosmos i těžiště tvořící se nové Evropy. Město je ohromnou laboratoří a privilegovanou pozorovatelnou," napsal znalec německé metropole Cyril Buffet. Město je tvořeno amalgámem mýtů: friedrichovská tolerance, vilémovský vojenský řád, barikády svobody, Athény a Sparta, dekadentní megapolis, politická a kulturní avantgarda, jedno z center dadaismu, expresionismu, filmová velmoc, rudá pevnost, předvoj "svobodného světa", sen o sjednocení. Berlín byl také místem šíleného tažení proti modernímu umění, hrůzného nápadu o vyvolenosti jedné rasy a zničení jiné.

I "vltavský" Berlín 27. listopadu 2004 bude mít mnoho podob a faset.

Chcete navštívit evropskou metropoli? Jeďte do Berlína. Paříž a Londýn jsou dál. Berlín je staronové hlavní město Německa. Město, které se programově hlásí k modernímu, avantgardnímu umění. Na konci října byla v Berlíně otevřena nová galerie s moderním uměním. I v této galerii jsme natáčeli.

Chcete vidět současnou architekturu v kostce? Jeďte do Berlína, doporučuje tvůrce Centre Pompidou v Paříži Renzo Piano.

Prostor Postupimského náměstí představoval srdce Berlína Třetí říše. Stály tam nejdůležitější budovy. Směřovaly sem tudíž nejtěžší spojenecké údery. Dílo zkázy dokončila berlínská zeď. Ještě na začátku devadesátých let to tady připomínalo krajinu po bitvě. Avšak Berlín je "nadán" neobyčejnou schopností vstávat z trosek: berlínská krajina po bitvě se svým půl milionem čtverečních metrů se stala prostorem pro realizaci vize města třetího tisíciletí, města s novým geniem loci. Mezinárodní tým architektů tady realizuje představu nového Berlína jako nadnárodní metropole, ve které se organicky spojí různé rukopisy, styly, představy, které lidé přijmou jako místo k životu. Berlínská architektura má v tomto ohledu mnoho společných prvků s berlínskou hudební a literární scénou.

Dějiny Berlín jsou mimořádným lidským a duchovním příběhem, jakým byl život herečky a zpěvačky Marlene Dietrichové. Marlene je jakýmsi ztělesněním berlínské senzibility. Hereččino muzeum je umístěno právě v budově na Postupimském náměstí. Natáčeli jsme v "depozitáři" muzea, který není přístupný veřejnosti. V našem vysílání uslyšíte i další pořady o filmech, které mají svébytný berlínský rukopis.

Současný Berlín to není jen Postupimské náměstí, ostatně současná německá metropole má několik center. I o nich se v našem celodenním vysílání bude mluvit. Na řadě míst bývalého východního Berlína, která zázrakem přežila 2. světovou válku, a také přečkala socialistickou výstavbu, se odehrává stavební ruch, jehož aktéři se pokoušejí "rekonstruovat" atmosféru starého Berlína. Na skrytých místech města vznikají oázy, utopická místa. Z bývalé továrny na margarín, bývalého pivovaru nebo zatuchlých dvorů vznikají nová kulturní centra.

Berlín je město v pohybu.

V průběhu sobotního vysílání bude z Berlína telefonovat redaktorka MFD Dnes Zita Senková. Témata jejích telefonátů? Životní styl Berlíňanů, postavení žen, gastronomie...

Součástí našeho speciálního berlínského vysílání je uvedení Marschnerovy opery Hans Heilig (viz článek J. Rumla na jiném místě této strany - pozn. red.) a na půlnoc jsme připravili premiéru rozhlasové inscenace dramatika Davida Mairowitze Sherlock Holmes a případ Karel Marx.

Celou noc až do neděle, do sedmi hodin ráno, bude stanice Český rozhlas 3 - Vltava vysílat o Berlíně. Bude to dlouhá berlínská noc.

Záštitu nad tímto vysíláním převzal velvyslanec Spolkové republiky Německo v České republice Michael Libal.

JIŘÍ KAMEN

(Autor je zástupcem šéfredaktora ČRo 3 - Vltava a dramaturgem projektu Čtyřiadvacet hodin v Berlíně)

Hans Heiling stále straší na Lokti

V rámci projektu Čtyřiadvacet hodin v Berlíně uvede ČRo 3 - Vltava v sobotu 27. 11. od 20 hodin operu H. A. Marschnera Hans Heiling.)

Není jistě náhodou, že dvě německé národní opery - Weberův Čarostřelec a Marschnerův Hans Heiling - se odehrávají v Čechách. Praha a slavná Tomáškova skladatelská škola se staly důležitým středoevropským hudebním střediskem, odkud vzešly mnohé romantické inspirace pro německé země.

Pokud vám ještě podzimní počasí dovolí, udělejte si o víkendu krásný výlet z Karových Var - Doubí do Lokte. Půjdete kolem řeky Ohře a po několika kilometrech dojdete ke Svatošským skalám, o nichž se podle lidové pověsti tvrdí, že jsou zkamenělou svatbou. Tak prý potrestal král podzemních duchů Jan Svatoš (Hans Heiling) dívku, která mu za darované šperky přislíbila věčnou věrnost a lásku. Jenže, jak je z kamenných postav patrné, svůj slib zřejmě nedodržela.

Tato příhoda inspirovala německého básníka Eduarda Devrienta k napsání strašidelného dramatického příběhu, který vznikl podle legend o zmíněných skalních útesech. I když dílo nejdříve nabídl Felixi Mendelssohnovi-Bartholdymu, brzy pochopil, že pro hudební zpracování velké romantické opery o prologu a třech dějstvích by se nejlépe hodil bytostný divadelník Heinrich August Marschner, který měl už na svém uměleckém kontě vysoce oblíbenou zpěvohru Vampýr a hudebně dramatické dílo Templář a Židovka.

Světová premiéra Hanse Heilinga se uskutečnila v Dvorní opeře v Berlíně 24. května 1833. Opera se stala velice oblíbenou a v 19. století byla mnohokrát uváděna na německých jevištích. Ačkoliv Devrient přesně ve svých pamětech neříká, které legendy studoval pro svého Hanse Heilinga, je zde jeden pravděpodobný zdroj. První publikovaná práce na toto téma pochází z pera Christiana Heinricha Spiesse "Hans Heiling, čtvrtý a poslední panovník duchů země, vzduchu a vody, lidová pohádka z 10. století". Ta v prologu obsahuje i několik legend, které německý spisovatel, autor populárních loupežnických příběhů, shromáždil a zapsal.

Nahrávku Marschnerova Hanse Heilinga získal Český rozhlas prostřednictvím štědré nabídky Operní sezóny Eurorádia 2003-2004, která zaznamenala vynikající živé představení v italském Cagliari z dubna letošního roku. V hlavních rolích se pod taktovkou Renata Palumba představili Anna Caterina Antonacci, Cornelia Wulkopf, Markus Werba a Herbert Lippert.

IVAN RUML

Berlín na Vltavě - koho také uslyšíte

Petr Dorůžka představí berlínskou multikulturní hudební scénuPetr Dorůžka (1949), hudební publicista, zpočátku zaměřený na anglosaskou rockovou scénu. V 70. a 80. letech publikoval v Melodii, Gramorevui, Mladém světě, připravoval komponované poslechové diskotéky. Je autorem knihy Šuplík plný Zappy. Od 90. let se zabývá výhradně world music, psal do časopisu Rock & Pop a píše do magazínu UNI. S rozhlasem spolupracuje od svých novinářských začátků. V letech 1978-1982 byl spoluautorem pořadu Větrník, pro stanici Devín napsal cyklus Noční škola rocku. ČRo 3 - Vltava uvádí už řadu let jeho Hudbu na pomezí, pravidelnou součástí podvečerní Čajovny je i další Dorůžkův pořad Etno Party. Je rovněž jedním z autorů "magické jitřní hodinky" Mezi drakem a hadem.

Jaroslav Rudiš napsal, že Berlín je "město, které už bylo a které tím trpí"Jaroslav Rudiš (1972), promovaný učitel němčiny a dějepisu, spisovatel a novinář, držitel Ortenovy ceny za rok 2002. Pracoval jako reklamní agent, pekař, portýr, diskžokej, zvukař, zedník. Studoval v Praze, Liberci, Curychu a v letech 2001?2002 pobýval jako stipendista Svobodné univerzity také v hlavním městě Německa. Ve své knize Nebe pod Berlínem charakterizuje německou metropoli takto: "Město, které už bylo a které tím trpí, město, které je roztrhané světovými stranami, město, které chce zase být jedním velkým městem. Město, které drží pohromadě jednom dole, město, kde jediné kopce jsou z ruin, město, které chce nalézt minulost z kamene a vybudovat budoucnost ze skla, ale to není tak jednoduché, jako není jednoduché vyměnit lidské srdce."

"Marlene je jakýmsi ztělesněním berlínské senzibility," soudí o slavné herečce a zpěvačce autor projektu Čtyřiadvacet hodin v Berlíně Jiří Kamen. Na snímku Dietrichová při svém posledním televizním vystoupení v New Yorku v roce 1973Marlene Dietrichová (1901-1992), německá herečka a šansoniérka. Začínala na scénách berlínských tingltanglů. Cestu ke slávě jí otevřela role šantánové zpěvačky Loly ve filmu Josefa von Sternberga Modrý anděl z roku 1930, v němž interpretovala šansony F. Hollaendera Ještě v témže roce natočila svůj první americký film Maroko a za mořem už zůstala - přes naléhání nacistů (údajně samotného Hitlera), kteří se mezitím v Německu dostali k moci. Přijala americké občanství, vstoupila do armády a angažovala se v protinacistické kampani. V Hollywoodu proslula jako představitelka osudových žen (Šanghajský expres, Žena a tatrman), průběžně se však vracela na koncertní pódia a do nahrávacích studií. Uměleckou kariéru ukončila v roce 1975, uchýlila se do ústraní a posledních deset let života téměř nevycházela ze svého pařížského bytu. Část německé veřejnosti považovala Marlene Dietrichovou za zrádkyni. Když v roce 1960 přijela do Berlína v rámci svého evropského turné, provázely její vystoupení demonstrace s transparenty "Marlene, go home!"

(miš)