číslo 49
vychází 22. 11. 2004

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Useriálováni k smrti

Tak nám skončilo Náměstíčko. Finišuje i Pojišťovna štěstí. Dále se rozmělňuje Redakce a blekotají hrdinové Rodinných pout. Peoplemetry začínají doutnat a televizní manažeři pojídat prášky proti depresi. V jedné nejmenované televizi se prý dokonce začínají udílet pokuty (nebo je mírnějším označením "srážka ze mzdy"?) za nízkou sledovanost. Zkrátka a dobře situace je tak vážná, až začíná být zoufalá. Boj o diváka, zdá se, bude mít vbrzku krvavou příchuť (v tak vypjatých situacích by se nebylo co divit), až tvůrci nových vysílacích schemat nadobro zešílí a naperou to plnými dávkami do poslů špatných zpráv od peoplemetrů...

Pokojné děje českých seriálů zatím nic podobného nenaznačují. Vše je tak, jak má být, jak to divák očekává. Autorsko-režisérský tandem Míka - Hanuš zvolil pro hrdinu svého Náměstíčka konec pro nynější stav věcí více než symbolický: pana Lopušného z toho všeho prostě klepla pepka. Totéž může potkat i toho, kdo se vášnivě oddá souběžnému sledování oněch pokojných dějů. Může si dokonce vybrat.

Možnost první: unudit se u obrazovky ČT. Pokud utrápené Náměstíčko s předvídatelným vývojem situací našlo své publikum, pak daleko kvalitnější (scenáristicky i režijně) seriál Josef a Ly doplatí na nesmyslné nasazení a na pštrosí propagační politiku: vysílat látku zaměřenou na mládež o osmé hodině večerní a na poslední chvíli se tvářit, že namísto soužití českého a vietnamského etnika se jedná o milostnou komedii plnou hvězd může případné diváky tak leda zmást.

Pojišťovna štěstí měla slibný - protože vcelku střídmý, civilní a věrohodný - start, nyní se neúměrně prodlužuje a je v podstatě festivalem smutných pohledů pánů Etzlera a Bareše a Aleny Antalové. Nebýt životaschopných postav ztvárněných Jiřinami Bohdalovou a Jiráskovou, bylo by snad lépe pustit si - ze zvědavosti - až poslední díl. Tvůrci Rodinných pout se hodně přiučili ze zahraničních vzorů a jejich schopnost protáhnout jednu větu na desetiminutovou scénu dosáhla hranice dokonalosti. Redakce si žije vlastním životem divácky nezacílené zábavy ve stylu někdejších "mikrokomedií" a asi ani ona nikomu nevadí.

Možná už ale diváci nevnímají ani nerozlišují. Možná už jen bezmocně sedí, zatímco peoplemetry dál tiše pracují...

JANA CIMBUROVÁ