číslo 49
vychází 22. 11. 2004

Zpět na obsah         

Televize
a film

FILM

Jak mládež dovádí na horách

Přiznávám, že nová česká komedie Snowboarďáci (souběžně vznikala i seriálové verze) opravdu nebyla natočena pro mne: teenagerem už dávno nejsem a sněhové radovánky mě neoslovují. Pokud jsou někteří čtenáři v téže situaci, asi bych měl nejprve osvětlit podivně zčeštělý titul: jak známo, zasněžené svahy lze sjíždět nejen na dvou prkýnkách zvaných lyže, ale také jen na jednom - říká se mu snowboard.

Pokud máte filmy pro mládež spojeny s tvorbou Věry Šimkové-Plívové - třeba s pamětihodnými Pány kluky, rychle na to zapomeňte. Snowboarďáci vycházejí z poetiky reklam pro děti a mládež, a to jak pojetím příběhu a jeho odvyprávěním, tak vizuální podobou. Stvořený svět má s tím skutečným společné nanejvýš kulisy - kdeže časy Smyczkových Sněženek a machrů jsou.

Radovánky na sněhu jsou vždy přitažlivé Film se totiž pokouší co nejvěrněji postihnout vnímání dospívající mládeže, odkojené drsnými rockovými rytmy a počítačovými hrami, ovlivněné pologramotnou kulturou comicsů a klipů, siláckými řečmi, které modelují žádoucí vzory. Vždyť kdo by si nepřál odloudit trojici svůdných, "barbínovitých" děvčat arogantním ničemům, kteří jsou si jisti svou sportovní i fyzickou převahou. Notně jelimánkovití Rendy s Jáchymem coby ústřední hrdinové zosobňují touhu své generace co nejrychleji ochutnat všechna možná ovoce dospělosti. Snímek vykresluje typy postav přesně tak, jak teenageři vnímají: rodičovskou generaci jako mírně potrhlou, směšnou a bez respektu, nejbližší sourozence jako znesvářenou konkurenci, ostatní dospělí se mění v cosi namyšleného či děsivě vlezlého, jak dokládá obstarožní ženská, která oba mladíky pronásleduje sexuálními choutkami.

Snowboarďáci se skládají ze dvou základních rovin: jedna zachycuje dovádění na sněhu, druhá nepřetržitou šňůru trapasů a nehod, které se vrství navzdory nejlepším úmyslům. Sněhové radovánky by opravdu mohly vystoupit z kterékoli reklamy. Avšak častěji používané jsou troškovité "řachandy". Vezměme si třeba věčně nezakrytou jámu, kterou se vhazuje uhlí, kde co chvíli, stejně jako v dávných groteskách Laurela a Hardyho, někdo uvízne. Oblíbené je uzmutí oděvu ze sprchy či uvíznutí v sauně. A nechybí ani tvrdší kalibr: kulinářské hody s příměsí afrodisiaka končí urputnými zažívacími potížemi.

Vedle groteskních výjevů však nechybí ani rozněžnělá romantika. Erotické výjevy si mládenci nejprve představují, nanejvýš se oddávajíce peprným výrazům, aby teprve v závěru došly ony představy naplnění v důmyslně nasvíceném i nasnímaném laskání dívčího těla či žertovné rvačce dvou děvčat o zbývajícího hocha. I tyto okamžiky však vycházejí ze stereotypů milostných historek, jak je šíří zábavní průmysl. Mladí herci (Vojta Kotek, Jiří Mádl, Ester Geislerová, Lucie Vondráčková) vystupují stejně rozesmátě a "happy" jako jejich kolegové v obdobných produktech amerických či německých.

Nemá smysl hořekovat nad výsledným tvarem. Je přesně takový, jaký ho autoři s režisérem Karlem Janákem v čele chtěli mít. Není v tom ani zbla nějakého neumětelství. Ostatně Janák rozhodně není nějaký nedouk. Kromě režie na FAMU zvládl ještě ČVUT a svou nápaditost i um prokázal v řadě reklam či programových upoutávek - určitě si vybavíte Titanic proplouvající pražským panoramatem nebo Indianu Jonese, jehož v pražském metru pronásleduje obrovská koule. Takto vybavený tvůrce určitě neponechává nic náhodě a je si přesně vědom toho, co natáčí. Jen musím vyslovit lítost nad marněným talentem.

JAN JAROŠ