číslo 50
vychází 29. 11. 2004

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

V dokončení námětu o písničkách, výstupech a kupletech na téma automobil se zmíníme mimo jiné o sociálních dopadech rozvoje automobilismu a o úloze tohoto dopravního prostředku při obraně vlasti. Posluchači ČRo 2 - Praha si budou moci řadu písniček na dané téma poslechnout ze starých gramodesek ve Fonogramu v úterý 7. prosince krátce po 21. hodině.

Já mám automobil (II.)

Neúprosný rozvoj automobilismu měl zhruba od poloviny dvacátých let přímo fatální dopad na specifickou skupinu maloživnostníků, jimiž byli městští fiakristé. Pocity jednoho takového typického "dročkáře", který v konkurenci s automobily před sebou nevidí žádnou budoucnost, vyjádřil v roce 1931 na gramodesce značky Ultraphon velice mistrně Jindřich Plachta ve tklivě podané Písni vyhynulého drožkáře autorů J. Kalaše a K. Hrnčíře, která zazněla ve filmové podobě hry dramatika Fr. Langera Obrácení Ferdyše Pištory: Bejvalo, bejvalo a už není, když jsem se projížděl po dláždění - maminky vozil jsem do plesů, inteligenty a nóblesu. Dnes už mi nikdo neuvěří, jaký jsme mívali pasažéři - protože máš dneska raritu dročkáře vidět na ritu, teď už se nad náma šeří. Tak už nám, koníčku milý, nadobro odzvonili, tak už jsme oba dva, já i ty, těma autama vůbec ubitý. Tak už jsme, koníčku vraný, zůstali poslední - na štaflu s kočárem budeme sami vzpomínat zašlých dní.

Z divadelního provedení této hry ve Vinohradském divadle v Praze vyšly na gramodesce značky Homocord dvoudílné Úvahy drožkáře Pištory v provedení činoherce a zpěváka Fr. Smolíka. Uvádí je vzpomínka tohoto "účinkem automobilů vyhynulého" živnostníka na jednoho kolegu, který se prý dovedl s fiakrem obrátit i v Kamzičí uličce (dostal se pak k politice a dnes sedí v parlamentě - jó, ten ale uměl vobracet!), po níž starý drožkář konstatuje, že nóbl zákazníky vezl nanejvýš dva společně, zatímco když měl nějaký chudý pohřeb, nalezlo mu do drožky třeba i šest truchlících pozůstalých. Své postesknutí, že po čtyřiceti letech provozování poctivého řemesla ho konkurence automobilů donutila prodat kočár i šimla, uzavírá optimistickou prognózou: Ale dyť vono na ty automobily taky jednou dojde! A to bude, až vynajdou takový vrtule s motorem. Každej si to přiváže na záda jako ruksak. A lidi budou lítat v luftě jako komáři. Z každýho vokna bytu bude čouhat prkýnko a ráno veškerej pracující lid vylítne jako z holubníku. Ty, ty co nic nedělaj, ty zůstanou v posteli - jako teď já. Protože nebudou mít na benzín - jako já nemám na kořalku.

Horkou novinku představoval světelný semafor, instalovaný poprvé na jednu z rušných pražských křižovatek v roce 1930. Zdá se, že nové zařízení se přílišné přízni motoristů netěšilo, neboť jen o pár měsíců později nazpíval komik Ferenc Futurista kuplet Jarky Mottla s názvem Vy to jistě víte, v němž na téma "světovosti" našeho hlavního města mimo jiné ironicky konstatoval, že .na všechno tam mají príma fór, rychlý provoz brzdí semafor. V roce 1936 pak Ferenc v písničce Kdybych já měl blázinec takto hodnotí dobovou snahu o výrobu lihobenzinu: Když se dívám na poměry, tak mě přejde smích - protože je brambor málo, tak z něj dělaj líh. Lihobenzinu teď máme až to zaráží, ale auta stojej v garáži.

Hned několik světových značek automobilů zmiňuje v roce 1930 kuplet na slova R. Juristy s názvem Já mám automobil, ten má dvě stě kobyl - na gramodesky značky Parlophon ho nazpíval J. Sedláček: Když do něho vlezu, holku si tam vezu, dělám hlouposti. Walter, Škoda, Packard, Cadillac - my jsme první, oni přijdou pak. Já mám automobil, ten má dvě stě kobyl, čtyři gumy rezervní.

Automobily několika značek pojednala ve svých hrách také dvojice V + W. Kromě parodie na tango J. Ježka Mercedes najdeme na gramodesce značky Parlophon z roku 1929 také jejich dialog Dobrodružství bílého slona z pásma Vest Pocket Revue, v němž takto rozebírají okolnosti virtuální krádeže automobilu: Představte si, že by mi byli včera ukradli vůz. - Ale ne, snad ne tu novou renaultku? - Znáte tu moji renaultku, tu rozplizlou, krásnou, číslo N3-555? Tak si představte, že já včera otevřu žurnál a první věc, kterou vidím, že v Golčově Jeníkově ukradli vůz číslo N3-556. Tak si představte, kdyby ten zloděj se byl přehmátl o jedno číslo, neměl jsem vozu více.

Automobil často sloužil k pomyslné "cestě ke štěstí" - následujícími slovy nabízel své dámě motorový vůz neznámé značky v roce 1932 ve filmu Děvčátko, neříkej ne představitel hlavní role v této "první české filmové operetě": Madame, můj vůz čeká, jen dvě místa jsou však v něm, madame, snad vás to leká, že sami dva pojedem? Já vím, že mnoho žádám, však věřte, na mou čest: jen cesta ve dvou, madame, tou pravou cestou k štěstí jest! V písni z názvem Autotango zase lákal jeho autor Dr. J. Červený pod záminkou vyjížďky autem do soukromí střídavě hned tři dívky: Přec znáte mne, jsem čestný muž - zakončíme nenápadným rautem u Zavřela nebo v Chapeau Rouge. A kdyby byl konec třeba ráno, nevíme přec, co může být, nemusíte domů, nevídáno - nabízím vám svůj tichý byt.

V mondénním textu tanga Erika nabízel luxusní automobil zpěvák a současně i textař této písně O. Nový dívce slovy .jak slunko svitne dnes, můj mercédes má jen k vašim službám být. V písni Copak je to padesátka zase sytý baryton A. Holzingera dámy důrazně upozorňuje, že by se neměly zříkat starších pánů - neboť .jak se s dámou jednat musí, velmi dobře chápe - vždyť má pro vás k dispozici 35 HP. Proto, dámy, která máte zálusk na Rolls-Royce, horujte jen pro old boys!

Téma téměř erotického "kouzla automobilů" bychom mohli uzavřít velice stručným a sumarizujícím textem písně J. Jankovce a Fr. Voborského z roku 1932: Šoféři, šoféři, v lásce vám štěstí kvete, šoféři, šoféři, že to tak dovedete - houknete u dveří, holka vám uvěří a vy ji za to zas odvezete.

Žádné postranní úmysly naopak neměli textaři písniček, v nichž byly automobily pojednávány z čistě sportovních pozic. Do této kategorie patří například oficiální hymna klubu majitelů automobilů značky Aero (pod názvem Aero step ji nazpíval na gramodesku značky Ultraphon operetní tenorista Jára Pospíšil), nebo optimistický pochod Tisíc mil, který nahrál a nazpíval R. A. Dvorský se svými Melody Boys.

Na závěr by se slušelo ocitovat patetická a bojovná slova "pochodu branného sboru československých motoristů", který v roce 1938 - tedy již v době bezprostředního ohrožení republiky - nazpíval pod názvem Motorová hráz na gramodesky značky Ultraphon tenorista K. Leiss doprovázený sborem. Jeho autorem byl klavírista O. Letfus a otextoval ho známý cestovatel F. A. Elstner: Žižky hlas vede pevný vozů šik, nás křídly chrání Štefánik. Čekej na rozkaz, motorů zazní hlas, vesele v boj za otčinu! Pevně stůj na své stráži, branný sbor, pamatuj, není času na hovor, máme jeden cíl, jednotu branných sil, spojuje nás vůle k činu.

Vzhůru na pochod, promluvte za národ, strhněte včas mraky šedé! Kolem nás, ženy, muži, doroste, ať ta hráz republice naroste, vzhůru do kolon, veselé písně tón na plný plyn útok vede. Postavíme republice motorovou hráz, do terénu, na silnice, pojďte mezi nás! Ať se písní kol a pístů rozburácí, rozburácí zem, braňte vlajku našich motoristů, braňte BSČM!

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazové materiály archiv autora

Příště: Atrakční orchestr Bobka Bryena

Příznivce české swingové hudby z let 1940-1945 si dovolujeme upozornit, že v úterý 14. XII. proběhne v 16 hodin v kinosále NTM v Praze slavnostní prezentace nového CD řady Fonogram s názvem Atrakční orchestr Bobka Bryena. Všichni zájemci jsou srdečně zváni.