číslo 50
vychází 29. 11. 2004

Televize
a film

FILM

Když v člověku zvítězí vlčí instinkty

Na počátku 70. let minulého století dostal i v bývalém Československu zelenou Jack London - uvolnila se totiž práva k jeho dílům. Tak vznikl povídkový triptych Zdenka Sirového Kaňon samé zlato a rovněž se chystala Situace vlka Jana Schmidta, na jejímž scénáři se potají podílel Pavel Juráček, v té době již zcela vyloučený z filmařské sféry. Když se tato skutečnost provalila, byly práce na projektu okamžitě zastaveny. Schmidt se k látce vrátil až v polovině 90. let, ale i tehdy jej pronásledovala smůla - zkrachovalo natáčení v kanadských exteriérech.

Zůstalo tak zachováno jen torzo (které nyní převzal Národní filmový archiv), převážně zasazené do srubu, kde třeskutá zima překvapí několik zlatokopů, kteří včas neodešli do bezpečí, ani se dostatečně nezásobili. Postarší, zkušený Smart (Juraj Kukura) tehdy chladnokrevně, snad v jakémsi pomatení smyslů, zastřelí dva z nich, než jej zneškodní další, Dandy (Ondřej Vetchý). Ten si usmyslí, že spravedlnost nevezme do svých rukou, ale viníka dopraví před soudce. Jenže jej čeká strastiplná cesta zasněženými pustinami...

Juráček se pokusil vnést relativizující prvek - do úst těžce nemocného starce vkládá postřeh, že vrah se zachoval jako vlk: vůdce vlčí smečky totiž v okamžiku, kdy instinktivně sezná, že slabí či příliš mladí jedinci by zimní období nepřežili, raději je zadáví - a totéž učinil i Smart, když zjistil, že zimní období, pro něž chybí dostatek zásob, nemohou přežít všichni. Jenže Juráčkův biologický determinismus přehnaně zbytněl: v doslovném příměru odkrývá zvířecí podstatu lidského jednání, k jejímuž uvolnění postačí vyhrocená situace.

Dochovaná část vzbuzuje rozpaky: vyhlíží jako televizní inscenace opřená o lavinu vysvětlujících dialogů, jejichž akcent je nadmíru patetický, postrádají přirozenou plynulost. Režisér často volí statické kompozice či postavy nechává teatrálně popocházet z místa na místo. Toporně je rozehrána mámivá bezstarostnost mladých zlatokopů, kteří nedbají několikerého varování - na blížící se zimu je upozorňuje jak náhodně projíždějící seržant (Jiří Schmitzer), tak samotný Smart.

Dochované torzo, které sestříhal Jiří Brožek, samozřejmě nedovoluje vytvořit si ucelenější představu o zamýšleném tvaru, do "němých" okamžiků vpadají kontaktně zachycované ruchy včetně mluvy. Ani obrazové ztvárnění nenaznačuje nějakou zřetelnější osobitost, vnitřek srubu čpí ateliérovým původem, ojedinělé průhledy na podzimní přírodu v malebném podhůří se vyznačují pohlednicovou estetikou.

Když Juráček se Schmidtem chystali Situaci vlka, nikdo z nich zjevně netušil, že tutéž předlohu zpracoval už v období němého filmu Lev Kulešov ve filmu Podle zákona (1926). Tato verze ovšem vynechává jak výsostně biologické odůvodnění činu, tak pozdější obtížnou cestu - hrdinové vinou nepříznivého počasí nadlouho uvíznou ve srubu a posléze sami uspořádají improvizovaný soud nad pachatelem. Ani úlomkovitost filmu není nějakým ojedinělým zjevem. V minulosti nalezneme řadu případů, kdy natáčení bylo přerušeno z politických důvodů (u nás například povídkové Návštěvy, jejichž materiál se nakonec ztratil) či finančních (Renoirův Výlet do přírody či Buňuelův Šimon na poušti se navzdory neuzavřenému tvaru dostaly i na plátna kin).

JAN JAROŠ