číslo 51
vychází 6. 12. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Katalyzátor č. 6952

Miriam Jevíková, slovenská občanka, studentka Karlovy univerzity v Praze, unesená před půl rokem na Kavkaze dosud neznámými pachateli, je na svobodě. Vyjednávání expertů ministerstev zahraničí Slovenska a Česka bylo v závěrečné fázi dramatu úspěšné. Miriam údajně po diplomatickém jednání osvobodila speciální jednotka ruské Federální služby bezpečnosti. Detaily neznáme a pravděpodobně se je nikdy nedozvíme - tajné služby mívají pro své archivy hluboká sklepení.

Co a jak se přihodilo není zdaleka tak důležité, jako to, že se podařilo zachránit jeden lidský život a přelstít barbarství únosců. Nejsou teď ani tak důležité úvahy o tom, kdo vlastně Miriam unesl: zda to byli banditi požadující výkupné, či samotná ruská Federální služba bezpečnosti, snažící se o nám dosud neznámý politický kapitál. Miriam žije a spousta lidí se těší, až ji zase uvidí či uslyší. Minimálně je jich 6952: všichni ti, kteří v posledních dvou měsících podepsali petici pod názvem Zachraňme Miriam. Lidé ji podepisovali na předtištěných formulářích a zejména prostřednictvím internetu. Zvláště v říjnových dnech naskakovaly podpisy po stovkách a vytvářely mocný elektronický proud, který tlačil na české a slovenské výkonné úředníky, aby zesílili úsilí o propuštění Miriam a nezapomněli na ni. Rovným dílem vyjadřovali své obavy o život Miriam občané Slovenska i Česka s vědomím svojí občanské povinnosti a vnitřních pohnutek slušných lidí, kteří nemůžou mlčet, když je někdo v maléru. Byla to zase jednou ta stará dobrá společná česko-slovenská snaha něco posunout dopředu.

Letošní podzim k nám přinesl poprvé fenomén v jiných zemích už známý: střet zájmů mezi úředníky a odborníky vyšetřujícími únos občana v zahraničí a občany, kteří chtějí vědět, jak vyšetřování a jednání pokračují. Vyjednavači, tajné služby, policie, diplomatičtí zmocněnci takřka vždycky vyjadřují nevoli nad tím, když se jim veřejnost plete do jejich díla. Čím jsou tajemnější, tím větší je pak tlak veřejnosti. Byl to i případ Miriam. Mediální a občanský zájem o její osud i zde ztěžoval vyjednavačům práci. Ale byl nezastavitelný a kdykoli v budoucnu s ním musejí státní úředníci počítat. Je to katalyzátor a projev zdraví společnosti. Česká a slovenská veřejnost i média se v závěru Miriamina dramatu zachovaly tak, jak se zachovali lidé v Itálii, když teroristé v Iráku unesli dvě italské humanitární pracovnice, zachovaly se tak jako Francouzi, když v Iráku zmizel francouzský novinář, zachovaly se občansky.

Výsledek se dostavil: Miriam byla osvobozena díky soustředění energií citů, rozumu, zaujetí a chladných odborných postupů. Nakonec zvítězil český i slovenský státní aparát i čeští a slovenští občané.

JAROMÍR ŠTĚTINA