číslo 51
vychází 6. 12. 2004

Názory, komentáře

IN MEDIAS RES

Svoboda je otroctví

Jako každý novinář si v zásadě myslím, že neexistuje problém, který by se nedal vyřešit. Stačí, aby se člověk zamyslel nad bílým listem papíru a otázka, která trápí lidstvo třeba několik století, se ukáže jako úplně jednoduchá. A je jedno o co jde - jestli člověk povstal z opice nebo o to, jak nejlépe uspořádat společnost, aby dobře fungovala. Všechno se dá logicky promyslet a najít to správné řešení, kterému se potom říká pravda.

Už dlouho mám pocit, že tyto dvě věci, jak mě právě náhodně napadly - vývoj člověka z opice a společenský řád, který právě vytváříme - spolu nějak souvisejí a dokud se mi nepodaří odpovědět jednu, nehnu se z místa ani ve druhé otázce.

Začnu od toho jednoduššího problému - jak vznikl člověk. Podle Darwina, darwinistů, neodarwinistů je to jasné, z opice. Stačilo by nalézt jen ten takzvaný chybějící článek, aby tomu uvěřili i ostatní. A tak se o to stále darwinisté snaží. Jejich posledním pokusem předložit vědecký důkaz je nález katalánské opice z Pieroly. Poblíž Barcelony našli pozůstatky tvora, který žil asi před třinácti miliony let a měl by být jedním z posledních společných předků lidoopů a člověka. Shodou okolností se krátkou dobu předtím podařil jiný objev - Homo floresiensis. Na ostrově Flores se našlo několik koster člověka starých osmnáct tisíc let a ty dokazují pravý opak - že evoluce nebyla tak jednoduchá, pokud vůbec... Skoro to vypadá jako by katalánská praopice měla být pádnou odpovědí darwinistů na objev člověka floreského.

Při troše nadsázky lze říci, že darwinismus funguje stejně jako jeho protipól kreacionismus - jako svého druhu náboženská víra. Možná se ptáte, kdo tento spor nakonec rozhodne, když vědeckého důkazu darwinismu jsme se nedočkali a u kreacionismu se o vědě mluvit nedá. Myslím si, že odpověď je jasná. Tento spor rozhodnou média. V médiích probíhá diskuse, média určují, komu bude fandit veřejnost, média budou ovlivňovat autory učebnic, kteří napíšou, co je potřeba. I vědci jsou přece jen lidé, kteří čtou noviny a z novin se nakonec dozvědí, co je skutečná pravda.

Asi by bylo zajímavé zjistit, komu fandí naše noviny. Všeobecně lze říci, že evoluční teorii a Darwinovi, ale tisknou i odlišné názory. Naštěstí čtu i Britské listy a z nich se dozvídám o stále probíhajících soudech v Americe mezi zastánci darwinismu a kreacionismu. Vyplývá z nich to, co se darwinisté stále brání připustit: Evoluce je jen teorie, nikoliv skutečnost.

Dovolíte mi můj soukromý názor? Když se ráno podívám do zrcadla, vidím, že podobnost mezi člověkem a opicí je opravdu pozoruhodná. Jenže to je právě to, co by nás mělo varovat. Ta podobnost je až příliš nápadná, než aby to mohla být pravda. Právě proto, že to vypadá, jako by skutečně člověk a opice měli společného předka, je tato teorie vysoce nepravděpodobná až nedůvěryhodná. Konec konců je to jen teorie, nikoliv skutečnost.

Darwinismus je jedním z nejtypičtějších příkladů, jak nešťastné je zaměňovat teorii a skutečnost. Jak zrádné je věřit teorii jako by to byla sama skutečnost.

Přizpůsobovat skutečnost tak, aby to zapadalo do skvělé teorie, znásilňovat věci tak, aby odpovídaly tomu, co chci dokázat, to byla jedna z hlavních ideologických zbraní zločinných systémů dvacátého století. Je pozoruhodné, kolik z tohoto myšlení přežívá v dnešní době. Řeknu jenom jeden příklad. Orwellovské zaměňování svobody a otroctví. Svoboda jako neomezená, neohraničená možnost volby nám po roce 1989 vytvářela prostor. Nový systém, aby dokázal svou platnost, proklamující svobodu, rušil stále další a další bariéry a zábrany. Kromě legálního ekonomického rozkrádání vznikly nové formy kriminálního přerozdělování majetku, účast různých mafií na společenském a institucionálním životě státu je hotovou věcí. Patříme do sféry světa, o kterém se říká, že bez mafií by se jeho hospodářství zhroutilo. Totéž se tvrdí o obchodu s drogami. Korupce ovládla banky a různé formy spekulací s penězi jsou v rozporu se zákonem. Uvnitř těchto struktur, politických, ekonomických a kriminálních se rodí nové otroctví. Lidé jsou závislí na penězích, obchodu a prodávají svůj čas, své schopnosti a často i sami sebe v pracovním procesu, v němž se nic nevyrábí, jen spekuluje. Na druhé straně vzniká i otrocká závislost takzvaných obyčejných lidí na nejrůznějších věcech. Stávají se otroky nákupů všeho druhu, podléhají reklamě, to jest, v duchu známého sloganu, kupují si za peníze, které nemají, věci, které nepotřebují. Jejich závislost je vede k půjčkám, hypotékám a leasingu, které jsou - tak jak probíhají na dnešním trhu peněz - jen další z forem zotročování. Že vedou tyto kroky k exekucím, bankrotům a lidským tragédiím, je jen logickým vyústěním procesu proměny teoretické svobody ve skutečné otroctví. Snad byla na začátku jen upřímná snaha dát lidem "co nejvíce svobody", i za cenu souběžného prosazení zlodějny, prostituce, pornografie a zkaženosti mládeže, těch prvků, které se měly postupně odbourat a napravit, ale ve světě, který nemá pevná pravidla etická a morální a dokonce ani fungující právní systém, byl výsledek právě takový, jaká je společnost, v níž žijeme. Svoboda podnikat a tvořit se jen těžko prosazuje. Pro nezaměstnaného nebo bezdomovce se svobodná volba stává chimérou, žádnou nemá. Svoboda se jaksi nenápadně proměnila v otroctví. Svět lidí někdy vypadá jako svět opičí tlupy.

Možná, že v tomto článku zapadlo zjištění o rozhodující roli médií, která nakonec rozhodnou, jestli se člověk vyvinul z opice nebo ne. Věřím, že tomu tak bude. Svět, vesmír, příroda, člověk jsou pro vědu tak složité otázky - a s vývojem vědeckých disciplín bude složitosti jen přibývat - že nelze s jistotou ode dneška uzavřít už žádný problém.

Lidé ale potřebují jednoduché odpovědi. A ty jim připraví média. Média to nakonec rozhodnou. Jak? To ještě nevíme ani my sami, novináři. Ale už brzy se to od nás dozvíte.

PETR KOUDELKA