číslo 51
vychází 6. 12. 2004

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Víno jako atrakce

Slovo "Villány" vyslovují znalci vína téměř se stejnou touhou jako "Tokaj" nebo "Badacsony". Tady, na jihu u chorvatských hranic, kde je počet slunečních hodin v Maďarsku absolutně nejvyšší, navíc na někdejší horké lávě, člověka ovládne přímo "středomořská" nálada. Tady vymysleli poprvé v Maďarsku, a možná i v celé střední Evropě, vůbec první vinnou cestu. Nedivím se tomu, vždyť tato forma spolčování, podnikání a jednotné prezentace celého regionu je výjimečná. Odtud také pocházejí "esa" maďarského vinařství - József Bock, Tamás Gere a samozřejmě náš hostitel: Zoltán Polgár, který z vína dělá opravdovou atrakci.

Patří k ní - jak jinak? - ochutnávka. Druhy vín budou různé a zřejmě nekonečné, proto pan Polgár nalévá do sklenek jen čtyřicet kapek. Proč právě tolik, neví ani on sám. "Nevím, mí předkové to tak dělali. Pamatuji si z dětství, že říkali: Čtyřicet kapek před polévkou."

Jsme tedy hosty Zoltána Polgára, který má ve Villányi 60 hektarů vinic. K tomu patří i sklípek, kde se právě nacházíme. Každý rok tady přibude dvě stě tisíc lahví "polgárovského" vína. Vinice tady vznikly na začátku 19 století a víno odtud putovalo na královské dvory po celé Evropě. "Škoda, že slogan Víno králů - král vín už je obsazený," truchlí pan Polgár. "Víno mám velmi rád, nejen to vlastní, rád ochutnám i vína kolegů. Pravidelně se navštěvujeme, dobře spolu vycházíme. Vždyť jsme malá země a dobrého vína není nikdy dost."

My se zase postupně seznamujeme s jeho víny: lehké chardonnay, "obsažnější" lipovina, "okrouhlý až kulatý" rýnský rizling, místo sorbetu rosé z roku 2000, tmavočervený rubín nebo zlatou lipovinu, která je jako tokajské asú. Můj seznam možná není úplný, ale rozhodně se musím zmínit o víně, kterému bych dal medaili já - modrý portugal. Maďaři ho nazývají "kékoportó", ale kvůli Unii se vžívá název "portugízer".

Ochutnávku vín doprovází skupina Bacchus se svými "vinnými písněmi". Už samotné pití vína, i když jen po kapkách, je atrakcí, ale když se k tomu přidá ještě veselý zpěv, není člověka, který by se neusmíval. Samozřejmě s postupujícím časem je úsměv širší a veselejší.

Zoltán Polgár je takový "falstaffovský" typ. Je hrdý na své "impérium", netají se tím, že víno je pro něho i obchod - vždyť z něj žije. A ne špatně. Pro ty, kteří přijdou na ochutnávku, poskytuje dokonalé služby. Za jeden den se všechno stihnout nedá, takže nabízí ubytování v příjemném pensionu, provozuje restauraci a hlavně tento vinný sklípek. A tady, hluboko pod zemí, je i jeho "vinný trezor". Tento nápad si dal patentovat. O co jde? Ve dvou chodbách jsou do stěny vyhloubené malé komůrky s policemi. Může si je kdokoli pronajmout na deset let a uložit si v nich své víno. Zoltán Polgár se o víno stará a nechce za to víc než dva a půl milionu forintů, což je přibližně 400 tisíc korun. Na dvířkách od "trezorů" jsou cedulky se jmény známých maďarských i zahraničních osobností - spisovatelů, bankéřů, také různých podniků, které si tady mohou zorganizovat hostiny, posezení, dokonce i výroční porady. Momentálně tady není volné místo, poslední trezor si pronajal jeden ze zpěváků bývalé skupiny Abba.

GREGOR MARTIN PAPUCSEK