číslo 51
vychází 6. 12. 2004

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

V první polovině čtyřicátých let minulého století vycházely na gramofonových deskách firmy Esta swingové nahrávky tanečního orchestru kapelníka, jehož profil přináší následující pokračování našich výletů do historie zvukových záznamů. Některé ze zmiňovaných nahrávek uslyší posluchači ČRo 2 - Praha ve zvukové podobě Fonogramu v úterý 14. prosince krátce po 21. hodině.

Atrakční orchestr Bobka Bryena

Kladenský rodák Bobek Bryen přišel na svět jako Ladislav Bobek 30. května 1911. Hudbě se věnoval od mládí, jako první nástroj zvládl housle (dokonce prý jako houslista několikrát vystoupil se Středočeskou filharmonií). K taneční hudbě ho přivedl poslech zahraničních rozhlasových stanic - jazzovým skladbám tehdy dominoval zvuk saxofonů a bicích, Bryen proto brzy zanevřel na housle, začal se učit na bicí a od počátku třicátých let vystupoval jako bubeník v různých kapelách, které bavily návštěvníky známých pražských nočních podniků, jakými byli například Sekt pavilon nebo Alhambra. Jedno ze svých prvních angažmá přijal v obskurním tanečním orchestru sestaveným jakýmsi podnikavým impresáriem, jehož inspirovalo tehdejší úspěšné vystoupení anglického tanečního orchestru The Savoy Orpheans v Praze - neváhal totiž dát devítičlennému tanečnímu souboru velice vynalézavé jméno Savoy Orpheans Druhý.

V té době se Bryen seznámil mimo jiné s pianistou S. E. Nováčkem, který právě opustil velký orchestr kapelníka Edvarda Koliandra a snažil se uplatnit v menších, repertoárově méně konzervativních tanečních orchestrech. V roce 1932 Bryena oslovil známý avantgardista a jazzový nadšenec E. F. Burian a chtěl ho angažovat do hudebního souboru pro svůj kabaret Červené eso, který v sezóně 1932-33 provozoval několik málo měsíců v podzemním sále v prostorách paláce ČTK v pražské Opletalově ulici. Bryen však dal tehdy přednost hudebnímu angažmá v pražské kavárně Rokoko.

V roce 1935 sestavil Bryen svůj první soubor, s nímž účinkoval v nočním podniku Alhambra na Václavském náměstí. S jeho desetičlenným orchestrem tehdy zpívala také Karen Ostrá, která krátce nato sestavila vlastní dívčí orchestr, s nímž vystupovala až do poloviny čtyřicátých let na koncertech po celé republice a účinkovala v rozhlase a ve filmu (koncem třicátých let Ostrá natočila se svými Bílými děvčaty dvě gramodesky pro etiketu Esta).

Atrakční orchestr Bobka Bryena si brzy našel své místo v konkurenci mnoha dalších, podobným stylem hrajících orchestrů. Konec třicátých let u nás v oblasti populární hudby poznamenal sice opožděný, ale o to rasantnější nástup swingu. Ten byl zpočátku provozovaný hlavně v nočních podnicích Prahy a dalších větších měst, sezónně pak v luxusních hotelech známých lázeňských středisek. První významnější ohlas publika zaznamenala Bryenova kapela v létě 1938, kdy byl celý soubor angažován v Brně (v kavárně Savoy) a později též ve Zlíně.

V této době s Bryenovým orchestrem zpívala Inka Zemánková - bylo to její druhé profesionální angažmá (o sezónu dříve zpívala v Mariánských Lázních v orchestru houslisty Františka Cinka, někdejšího zakladatele souboru Melody Makers). S Bryenovým orchestrem zahájila čtyřměsíčním angažmá ve Zlíně svou profesionální kariéru také Zdena Vincíková, pozdější sólistka například orchestrů Karla Slavíka, Emila Ludvíka či R. A. Dvorského.

Začátkem roku 1939 se vrátil Bryen i s kapelou zpět do Prahy. Trvalé angažmá přijal v kavárně Fénix na Václavském náměstí, kde před ním vystupoval orchestr kapelníka Harryho Hardena, který ve stejném roce opustil republiku.

V roce 1940 Bobek Bryen rozšířil svůj kavárenský soubor na velké obsazení a začal nahrávat gramodesky pro firmu Esta. Kromě běžných tanečních písniček a velice oblíbených comedy-foxů (taneční orchestry je měly na repertoáru hlavně po úředním zákazu tance ve veřejných místnostech, tedy po vstupu USA do války) najdeme na těchto gramodeskách i swingové orchestrálky, jejichž odvážné aranže byly velice silně poznamenány stylem hry tehdejších předních amerických swingových big bandů, jak je měli mladí skladatelé a aranžéři František Svojík, Jan Rychlík nebo Miloslav Ducháč odposlouchané z vysílání zahraničních rozhlasových stanic. Bryenův orchestr také jako první nahrál na gramodesku značky Esta v únoru roku 1942 ranou Ducháčovu skladbu Půlnoční swing.

Pamětníci dodnes považují soubor Bobka Bryena za jeden z našich nejlepších swingových orchestrů z přelomu třicátých a čtyřicátých let. Naproti tomu někdejší trumpetista orchestru Emila Ludvíka Zdeněk Novák hodnotil ve své knize "Swingtime" (1995) jeho hru následovně: Bobek Bryen, vlastním jménem Ladislav Bobek, původem holič z Ostravska, hrál v kavárně Fénix muziku, které jsme říkali "hurá-styl". V pojetí tohoto kapelníka byl muzikant tím lepší, čím hlasitěji dokázal hrát.

Orchestr Bobka Bryena natočil v letech 1940-1945 pro firmu Esta celkem 43 orchestrálních i zpívaných snímků. První nahrávkou byl swing s názvem Špatný trumpetista z prosince roku 1940, jako poslední natočil Bryen v únoru roku 1945 vlastní skladbu s názvem Juanita II. Jako vokalistky účinkovaly v těchto nahrávkách s Bryenovým orchestrem Olga Orlová (vlastním jménem Olga Friedová, dcera hudebního skladatele Alexeje Frieda), Božena Portová (pozdější členka vokálního tria Sestry Allanovy, na etiketách gramodesek někdy též jako Žužla Portová), Marie Norrová, dívčí trio Lištičky a Sestry Skovajsovy. Ze zpěváků jmenujme například Oldřicha Horského-Dědka, Josefa Měkutu-Kamenického či Jindřicha Jušku.

Koncem války účinkoval Bryenův orchestr v Brně. V Praze se na jaře roku 1945 účastnil zkoušek na připravovanou hudební revui, která měla být provozována v Divadle Járy Kohouta v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici. Celý soubor se však začátkem května roku 1945 v důsledku revolučních událostí rozpadl - sám Bryen se tehdy účastnil bojů o budovu pražského rozhlasu.

Ihned po skončení války sestavil Bryen nový orchestr, s nímž až do konce roku účinkoval - podobně jako orchestr Kamila Běhounka - v Plzni ve vojenských klubech americké armády. Se svým orchestrem tehdy absolvoval i četné zájezdy do západní Evropy. Koncem roku 1945 se Bryen seznámil se svou pozdější manželkou a vrátil se do Prahy, kde hrál nejprve v kavárně Boulevard ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí, střídavě s orchestrem Jaroslava Maliny vystupoval v proslulé kavárně Vltava a v dalších pražských kavárnách a tanečních podnicích.

V roce 1951 účinkoval Bryenův rozšířený orchestr v revuálním programu v pražském Obecním domě - zpívali s ním tehdy například Richard Adam, Standa Procházka či Jožina Srbová. Ve druhé polovině padesátých let zajížděl Bryen se svým triem či kvartetem do zahraničí, v šedesátých letech pak hrál v různých pražských barech a nočních podnicích. Do penze odešel v roce 1971 z proslulého nočního podniku Kravín na pražských Vinohradech. Zemřel 14. února 1983 v Praze.

GABRIEL GÖSSEL

Obrazové materiály archiv autora

Příště: počátky gramofonového průmyslu a taneční hudby v Maďarsku