Sobota 18. 12. 2004 Český
rozhlas 3 - VLTAVA - 16.30 hodin
Hudba zimy a blížících
se svátků
Dvořákova
symfonická báseň Holoubek má k Vánocům velmi daleko a vcelku nemá nic
společného ani s ročním obdobím, v němž probíhají. Hudební řeč některých
Dvořákových skladeb však dokáže navodit niternou náladu, jakou prožíváme
právě o vánočních svátcích, natolik, že vůbec nezáleží na původním obsahu
skladeb a saháme po nich jako po příjemném společníku v hezkých okamžicích.
V tomto smyslu lze hovořit o Legendách, Suitě A dur, o Violoncellovém
koncertě h moll a do jisté míry i o erbenovských symfonických básních. V
pořadí čtvrtá z nich - Holoubek patří k nejpoetičtějším. První symfonie
Dvořákova přítele Petra Iljiče Čajkovského má ovšem zimu přímo ve svém
názvu. Avšak pouze zimu, nikoliv Vánoce! Dílo prý vzniklo (v roce 1874) pod
dojmem Čajkovského procházek přírodou a po zamrzlém Ladožském jezeře. První
dvě věty mají - podobně jako celá symfonie své podtituly. První věta je
nazývána Snění zimní cestou (odtud i název celé symfonie!), druhá Krajina
pustiny, krajina mlhy. Zbývající dvě věty mají již průběh tradiční.
Zadumané, ale nikterak smutné téma na počátku celého díla nás musí už při
prvním poslechu zaujmout. V neposlední řadě i díky němu se Čajkovského První
symfonie stala populárnější než dvě symfonie následující. Ve volné 2. větě
nemůžeme přeslechnout krásný lyrický zvuk smyčců. Máme před sebou prostě
obraz typicky zadumané ruské zimy, ovšem prožívané spíše pohledem z příjemně
vytopené světnice. Obě nahrávky jsou velmi zajímavé a jsou součástí
kompletů. Dvořákovy symfonické básně natočil před lety se Slovenskou
filharmonií Zdeněk Košler. Čajkovského symfonie našly interpreta ve
Vladimiru Fedosejevovi, který je znám jako dlouholetý šéfdirigent Velkého
symfonického orchestru Moskevského rozhlasu.
BOHUSLAV VÍTEK |