číslo 51
vychází 6. 12. 2004

Tipy ČRo

Neděle 19. 12. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 23. prosince v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 495

Chtíc, aby spal...

Chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi matka, jež ponocovala miláčkovi: Nynej, rozkošné děťátko, synu boží, nynej, nynej, nemluvňátko, světa zboží. Tobě lůžko jsem ustala, Spasiteli, a tvory k tvé chvále svolala, Stvořiteli. Nynej, kráso a koruno svrchovaná, nynej, milujících ceno vinšovaná.

Jenom málokdo tuto písničku nezná. Vešla natolik do povědomí lidí, že ji leckdo pokládá za lidovou. Ozývá se výlučně v čas vánoční, neboť právě k němu patří. Jen málokdo ale dnes ví, že jejím autorem byl varhaník žijící v 17. století v Jindřichově Hradci - Adam Václav Michna z Otradovic. Byl potomkem šlechtické rodiny Michnů z Otradovic. Odborná literatura uvádí pod heslem rytířů z Otradovic vesměs šlechtice, pocházející z Otradovic, ležících mezi Voticemi a Jankovem.

Podle údajů v seznamech žáků jindřicho-hradecké jezuitské koleje by bylo možno počítat s narození Adamy Michny někdy kolem roku 1600, i když někteří badatelé píší o možnosti posunout toto datum k roku 1594, když žil ještě pan Adam z Hradce, a to z toho důvodu, že tehdy rodičové rádi dávali svým dětem jména podle vládnoucích panovníků nebo vrchností. Leč vskutku nepochybné datum, týkající se života Adama Michny, je rok 1633. Právě tehdy se stal varhaníkem proboštského kostela Nanebevstoupení Panny Marie v Hradci. To v jeho době nebylo povolání nikterak podřadné - varhaníci platili za osoby požívající vážnosti a úcty a zaujímali význačné společenské postavení. Michna byl však nejenom varhaníkem, ale také učitelem hudby a zpěvu, měl za sebou řadu hudebních děl a básní, jako starší působil na literátském kůru. Jeho učitelský a varhanický plat - to nebyla žádná sláva. Nějakých 140 zlatých - vedle honorářů ze svateb, pohřbů a sypaného deputátu z fary. Při vánoční rybí nadílce dostával Michna dva kapry, jednu štiku, dva okouny a dva líny. Když se ženil, poslali mu páni ke svatební hostině na počest celé tele. Adam ovšem věděl, jak si k penězům pomoci. Sňatkem. Adam si našel partii. Jmenovala se Zuzana Cimmrmannová a byla to zámožná měšťanská dcerka. I když zrovna vřela třicetiletá válka, nežili si Michnovi špatně. Ve městě jim patřila řada nemovitostí. Měli nejprve dva domy, pak zřejmě tři, přičemž u jednoho z knih najdeme i údaj o majitelově povolání: Adam Michna, varhaník, šenkuje víno. Co ale s penězi - v době války? Samozřejmě že je nezakopával do země. On je investoval. Ukládal své úspory u vrchnosti ve formě půjček a bral z nich pololetně úrok. Ze jmění, které si Michna s manželkou nahospodařil, založil nadaci ve výši jednoho tisíce zlatých rýnských. Ty peníze byly určeny pro tři studenty hudebníky. Jako podmínku si kladl, aby oni studenti - diškantista, altista a tenorista - byli nejlepšími žáky a dovednými houslisty, kteří by mohli podporovat choralisty a trubače, aby se tím pozvedla úroveň kostelní hudby v Jindřichově Hradci. Stejnou sumu pak odkázal Michna ve své závěti jindřichohradeckému kostelu, kde byl varhaníkem.

JOSEF VESELÝ