číslo 52
vychází 13. 12. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Tiché zvonění zázračných klíčů

V současném světě je velmi mnoho nespokojenosti, nevraživosti a krutosti. Málokdo si proto uvědomuje, jak rychle se společnost mění a jak nesmírné možnosti se otevírají pro každého, kdo je schopen pochopit základní rys doby. Tím je skutečnost, že se na nás jako lavina řítí příval technických novinek. Unáší nás dravý proud revoluce supermoderní epochy, která je teprve na samém počátku. Překvapující šoky - i v dobrém - nás teprve čekají. Starší pokolení se toho hrozí, mladší to nadšeně vítá. Když se zhruba před stopadesáti lety rodil konfekční průmysl - a světlo světa spatřil první šicí stroj, musel být tento revoluční vynález doprovázen obšírným manuálem, vysvětlujícím, jak se s tou pekelně rychle do látky píchající mašinkou má pracovat.

Když začalo dvacáté století, patentní úřady světa evidovaly jen desítky vskutku užitečných vynálezů. Dneska už jich jsou desítky milionů. Vynálezy a technika nejsou samy o sobě věc dobrá či zlá, to záleží jenom a výhradně na tom, zda je použije dobrý či zlý lidský úmysl. Je smutné, že stále se nejvíc lidskou invencí plýtvá na vynalézání až zázračné vojenské techniky. Radostnější je, že však přece jen sílí humánnější směry vynalézavosti. V tomto směru nejvíc boduje pokrok lékařské diagnostiky. Ten je revoluční - a něco už může sloužit i nemocným laikům. Třeba každý diabetik si může do pěti vteřin po píchnutí do prstu zjistit, jak je na tom momentálně se svou cukrovkou.

Mnozí ekologové hořekují, že technologický vývoj naši planetu zahlcuje odpadem. Ale z této šlamastiky nás nedostane nic jiného, než zase technologie. Japonci právě představili svůj nový vynález. Popíši jej jednou větou a nesmějte se, dokud si neuvědomíte, jaké jsou s ním spojené hospodářské souvislosti. Jde o laserovou škrabku na brambory. Dá se samozřejmě použít i na očištění kořenové zeleniny, ovoce a tak dál. Laserový paprsek naprosto spálí odstraňovanou slupku. Ta se prostě vypaří. Při zpracovávání potravin v průmyslovém měřítku to znamená nejčistčí možnou likvidaci odpadu. Vždyť odpadne i nákladní odvoz a nevyrostou skládky. Jen v Japonsku se hospodářská a ekologická úspora odhaduje měsíčně řádově na miliony dolarů. Vydělají nejen McDonaldi, ale celá společnost. Další japonský vynález mě doslova vyrazil dech. Spočívá v objevu vlastností oxidu titanu. Je to materiál, který se sám čistí. Stačí mu k tomu ultrafialové záření. To zadarmo poskytuje slunce - a tam, kam se jeho svit nedostane, tam postačí normální ultra-lampy. V Japonsku už vyrostla řada budov, jejichž vnější stěny jsou pokryty tzv. fotokatalytickou vrstvou z oxidu titanu. Stejný materiál se využívá v nemocnicích na stěny i podlahy, neboť nejenže se na nich samoočistně odstraňují nečistoty, ale rychle mizí i nepříjemné zápachy. Nové mezinárodní letiště Tubu, které bude otevřeno už začátkem příštího roku, staví terminál ze šesti tisíc fotokatalytických panelů. I tady bude slunce hlavní uklízečkou.

Technologická revoluce, kterou si nejvíc uvědomujeme, když komunikujeme s jinými přes počítače či mobily - teď už i přes videotelefony - nabírá neuvěřitelně na síle. Je to doslova tiché zvonění zázračných klíčů, otevírajících dveře do budoucnosti. Jen by to chtělo, aby sám člověk začal mít trochu víc lidského rozumu.

(Zamyšlení Jana Petránka vysílal ČRo 2 - Praha v neděli 5. prosince)