číslo 52
vychází 13. 12. 2004

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Vitebsk Marca Chagala

Když se 7. července 1887 v židovské rodině v tehdy ruském Vitebsku narodil Marc Zacharovič Chagal, vypadalo jeho rodné město úplně jinak než dnes. Ulice Pokrovská ležela v židovské části města a většinu ulice tvořily dřevěné domy. Byl z nich výhled na druhou stranu údolí Západní Dviny. Tam stál chrám Krista Spasitele. Ačkoli to nebyl svatostánek Chagalovy víry, stal se pro něj symbolem Vitebska a vlasti. Válka, která se přehnala přes Bělorusko jako ničivá smršť, nenechala ve Vitebsku skoro nic z jeho dřívější atmosféry. Jednu stranu ulice Pokrovské dnes tvoří vysoká zeď jakéhosi průmyslového podniku, ulicí jezdí nákladní auta. Nízké domy na druhé straně ulice jsou ošuntělé a zanedbané.

"Říkal, že tohle byla jeho rodná ulice, tady strávil dětství a mládí. Tady v sousedství žili ti, které zachycoval na svých obrázcích," vypráví mi cestou do domu Chagalových Valerij Šišanov z Muzea Marca Chagala. Na začátku ulice stojí pomník slavného malíře. Nad ním se vznáší Múza. Dům s označením Pokrovská ulice č. 11 se od těch ostatních kolem liší tím, že je nejlépe udržovaný. Podzimní slunce ozařuje kovovou desku s nápisem, že tady žil umělec Marc Chagal.

Ludmila Vladimirovna v pokladně prodává návštěvníkům před námi vstupenky. Dva tisíce rublů za vstupné znamená necelý jeden dolar. Na požádání spočítá cenu i na starém počítadle, podobném tomu, které kdysi používala Marcova matka Fejha Ita. V místnosti, kde je dnes pokladna, měla hokynářství. Vypadá to tu jako tehdy v předminulém století. Do expozice se vchází otevřeným pultem kolem pytlů s moukou, police s váhami a vyrovnanými lahvemi.

Marc Chagal ve svých pamětech s názvem Můj život vzpomíná, že k jeho matce lidé chodili hlavně pro slanečky, které prý měla v ulici nejlepší. Téměř žádná část zdejšího zařízení už ale není původní. Chagalovi se ze čtyř domů, které na svém pozemku v Pokrovské ulici měli, odstěhovali ještě před válkou. Pak tu žili zcela jiní obyvatelé. V sovětských dobách málokdo věděl, že tady kdysi žil slavný umělec. Až v době perestrojky se začalo uvažovat o zřízení muzea. To se nakonec dočkalo otevření v červenci 1997. S pomocí Chagalových obrazů pracovníci muzea vytvořili pravděpodobnou podobu zařízení jediného ze čtyř zachovaných domů.

"Tady je obývací pokoj, jídelna a tady Marcův pokoj. Byl to malý pokojík a umělec ve svých pamětech vzpomíná, že museli s bratrem Davidem spát na jedné posteli. Jeden měl nohy u hlavy druhého," říká Valerij Šišanov, můj průvodce domem, kde Marc Chagal strávil dětství. Chagal měl celkem sedm sourozenců. Otec účetní a matka hokynářka se měli co otáčet, aby dali dětem vzdělání a postavili je na vlastní nohy. Proto paní Chagalová, když jí devatenáctiletý Marc jednoho dne oznámil, že se chce stát malířem, nebyla z jeho rozhodnutí příliš nadšená. Otec mu dal pět rublů na měsíc, aby se mohl učit malovat v umělecké škole Jehudy Pena.

Marc v pamětech vzpomíná, že mu rodiče dovolovali pracovat s barvami pouze v kuchyni. "Báli se, že jimi zamaže všechno v domě. Marc tedy musel zalézt nahoru na pec a tam tvořit svá první mistrovská díla. Tato malá kuchyň tedy byla prvním ateliérem velkého umělce," ukazuje Valerij na kuchyň s pecí na chleba a kameninovými hrnci, ve kterých možná ještě paní Chagalová vařívala. Hodně nádobí se totiž našlo při vykopávkách na dvoře za domem.

"Marc Chagal po odjezdu ze Sovětského svazu v roce 1922 strávil zbytek života ve Francii. Získal dokonce francouzské občanství. Zemřel v roce 1985. Do Vitebska se už nikdy nevrátil, i když měl tu možnost," říká Valerij. V roce 1973 Chagal přijel do Ruska. Navštívil tehdejší Leningrad a Moskvu, setkal se se sourozenci, kteří tam žili. Do Vitebska ale nezavítal. Když se ho jeden novinář v rozhovoru ptal, proč nejel do svého rodného města, Chagal mu odpověděl, že ví, jak byl Vitebsk za války zničený a že si jej chce uchovat v paměti takový, jaký jej znal on. Asi udělal dobře. Protože to, co zachytil na svých obrazech, oku lahodí víc než to, co je k vidění v ulicích Vitebska dnes.

PAVEL NOVÁK