číslo 53
vychází 20. 12. 2004

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Všechno nejlepší aneb O třetinách

Jaký ten náš nový rok bude, záleží v prvé řadě na nás samotných, říká se, či spíše, je to leckde ke čtení. Zdá se mi to být dosti povrchní prostopravdou, neboť na úvahu takto jednoduchou kápne každý mamlas, který si tak jedině může myslet, že právě na něm záleží. Asi takový, jaký nedávno nasprejoval na jednu pražskou nepřehlédnutelnou a tedy kupodivu dosud nepopsanou zeď: Když chci, neptám se, jestli můžu. Vážně si myslíme, že nadcházející čas proměníme uplatňováním vlastní vůle? A napadlo nás, zda-li je ta vůle vůbec dobrou vůlí? Anebo naopak, nezhatí nám naše přání ti, kteří jsou jednoduše řečeno zlí, třeba právě proto, že jim záleží jen a jen na nich samých? Jsem přesvědčen, že je to samotný Čas, který v sobě nese zákon proměnlivosti a tak dává době její - stále jinou - podobu. (Právě my Češi bychom o tom měli leccos vědět skrze vlastní historickou paměť, i když člověku takříkajíc v letech bohatě stačí paměť osobní.) Na příčinu tohoto jevu se mne ale neptejte. Nejsem filosof, mým celoživotním koníčkem je pouhé pozorování bližních, jakkoli názorově i jinak leckdy hodně vzdálených. Kromě toho, že s nimi mám zkušenosti úměrné mému věku, pokouším se průběžně vnímat jejich osobní dramata a spolu s nimi je prociťovat. A všechny ty zkušenosti, pozorování a pokusy o spoluprožívání mne dovedly k tomuto závěru: Mí spoluobčané sestávají ze tří základních skupin, přesněji třetin: Tu první tvoří pravověrní dobráci, tu druhou ti, kteří se jaksi přizpůsobují duchu doby a třetí zbývá na "aktivní egoisty", včetně vyslovených gaunerů. Ti dobří jsou dobrými za všech okolností, což znamená, že zlým dobám dokáží vzdorovat. Když doba inklinuje ke zlému, mají to o to horší: nejsou chápáni jako sůl země, spíše nesou nálepku "poctivých blbců". Množina těch, jejichž skutečné touhy drží na uzdě jen zákon a často ani ten ne, je rovněž konstantní. Zaplaťpánbůh, že čas od času (ostatně i takový Lenin se zmiňoval o dobách pro aktivitu nevhodných) se jejich vlohy holt musí uplatňovat jaksi nenápadněji. Ti i oni jsou poměrně snadno identifikovatelní, neboť "podle skutků poznáte je". Potíž je s těmi přizpůsobivými, kteří nikdy nečůrají proti větru, a to přesto, že je jim košile bližší než kabát. V dobách, které zrovna nepreferují vlčí morálku, mohou být vnímáni i skutečně působit jako hodní lidé. Takové doby bývají pak zpětně nazývány zlatými časy i jejich přičiněním. Leč silám, jež činí zase jiné doby nemravnými, se jaksi bez boje vzdávají. Svým třetinovým podílem pak vychylují jazýček společenských vah buď směrem k cynismu a nelítostnosti či naopak k projevům lidského soucitu a vzájemnosti. Jakou dobu je nám prožívat právě nyní, nechávám už zcela na vaší úvaze.

Je snad patrné, že má takto formulovaná zkušenost není projevem jednoznačného optimisty ale ani pesimisty. Především mi stále ponechává prostor pro naději. A tedy i pro upřímnost mých dvou novoročních přání vám, čtenářům tohoto (alespoň dle mého) k dobru inklinujícího týdeníku. Není snad na škodu, že z nich může platit pouze jedno. Tak tedy: Pokud má hypotéza odpovídá pravdě, přeji vám, aby nadcházející období samo přálo dobrému v nás. A pokud snad takový čas nevystává na pozadí úsvitu příštího roku, přeji vám, abych pravdu raději neměl.

JAROSLAV VANČA