číslo
53
vychází 20. 12. 2004
Rozhlasová publicistika
FONOGRAM
V posledních letošních výletech do historie záznamu zvuku se budeme zabývat koncem soukromého podnikání v československém gramofonovém průmyslu po roce 1945. Všechny věrné čtenáře těchto sloupků zároveň upozorňujeme, že od ledna příštího roku najdou jejich další pokračování na tomto místě pouze jednou za měsíc (příště to bude v čísle 4). Posluchači ČRo se ovšem budou i nadále setkávat s historickými nahrávkami nejen české populární hudby v pravidelném pořadu Fonogram Gabriela Gössela, který vysílá stanice Praha každé úterý krátce po 21. hodině. V prvním pořadu roku 2005 zazní 4. ledna mimo jiné nepovedenou češtinou přednášené písničky v podání německých a rakouských zpěváků populáru.
Jak se v ČSR znárodňoval gramofonový průmysl
Barvitou historii gramofonového průmyslu v Československu poznamenala po druhé světové válce celá řada opatření, jejichž konečným cílem bylo převedení tohoto politicky důležitého výrobního odvětví pod kontrolu státu - přesněji řečeno pod kontrolu ministerstva informací, od roku 1945 již plně ovládaného komunisty. Připomeňme si teď sled opatření, jejichž důsledkem byl dlouholetý monopol národního podniku Supraphon jakožto jediného vydavatele gramodesek v poválečném Československu.
Československý gramofonový průmysl byl zestátněn na základě vyhlášky č. 100 (tedy jedním z tzv. Benešových dekretů) ze dne 24. října 1945. Národní správou zestátněných podniků byli pověřeni jejich dosavadní prozatímní správci. Znárodnění gramofonového průmyslu bylo provedeno vyhláškami č. 1218 a č. 1251 z roku 1946 a opravnými vyhláškami č. 1874 a č. 2040 z téhož roku.
Zestátněný resp. znárodněný majetek zahrnovat veškerá aktiva následujících firem, které se na území ČSR účastnily v době před 9. květnem roku 1945 na výrobě gramodesek:
- Baklax, a. s., lisovna umělých hmot Praha - Libeň, využívaná od roku 1942 německou gramofonovou společností DGG a německou firmou Electrola (původně ve vlastnictví anglické firmy Columbia) vyhláškou č. 922 z roku 1946,
- Esta, s. s r. o., Praha XIV., Holečkova ulice vyhláškou č. 922 z roku 1946,
- Telefunken GmbH, Berlin (jako součást firmy Ultraphon) vyhláškou č. 923 z roku 1946,
- The Gramophone Company (Czechoslovakia) Ltd., spol s. r. o. Ústí n./Labem-Střekov vyhláškou č. 924,
- Ultraphon, a. s., Praha II., Klimentská ulice vyhláškou č. 80 z roku 1947,
- Carl Lindström A. G., Berlin vyhláškou č. 80 z roku 1947 a
- Electrola GmbH, Berlin vyhláškou č. 81 z roku 1947.
V letech
1945-1946 se znárodnění na objemu výroby gramodesek ještě nijak neprojevilo,
pouze byl přehodnocen repertoár nově nahrávaných snímků a starší snímky byly
"podrobeny revisi po stránce umělecké i technické". Společnost Ultraphon
pokračovala v řadě objednacích čísel 14 000, započatou v roce 1943, v roce
1946 zavedla řady objednacích čísel 15 000 a 18 000. Starší snímky vycházely
na etiketě šedomodré barvy, pro export i domácí trh byly některé snímky
lisovány na etiketě Supraphon U. Několik málo vybraných starších snímků
taneční hudby bylo lisováno na exportní etiketu Praga (v azbuce) s údaji o
nahrávce v ruštině (např. Tiger Rag = Ochota na tigra), nově natáčené snímky
pak také na etiketu Mercury s údaji v angličtině. Také firma Esta natáčela
nové snímky a opět lisovala ze starších matric kromě vlastních snímků i
gramodesky značky Brunswick s fialovou etiketou.
Dne 1. ledna 1946 byl ministerstvem průmyslu založen národní podnik Gramofonové závody s adresou Praha II., Klimentská 36 (tedy sídla hudebního vydavatelství R. A. Dvorského), který měl zastřešit veškerou výrobu gramodesek v ČSR. Jeho ředitelem byl jmenován Josef Haša, prvním náměstkem se stal bývalý ředitel a. s. Ultraphon J. Valentini, druhým náměstkem pak Vl. Chmel, který v ČSR od roku 1938 zastupoval zájmy anglického koncernu EMI.
S platností
od března téhož roku byly do nového národního podniku začleněny majetkové
podstaty firem Esta a Ultraphon. Součástí n. p. Gramofonové závody se
výměrem ministerstva vnitřního obchodu č. 52/601/49 z 25. března roku 1949
stal nově založený závod tuzemské distribuce Ultraphon. Jeho zřízení bylo
zdůvodněno nutností oddělit distribuci od výroby, aby tak bylo možné
...správnou a cílevědomou distribucí umístit hodnotné gramofonové desky mezi
široké vrstvy pracujícího lidu. Následným výměrem ministerstva vnitřního
obchodu vznikl 1. dubna roku 1949 jako součást n. p. Gramofonové závody pro
účely exportní distribuce závod Supraphon, pro který byly lisovány
gramodesky se stejnojmennou obchodní známkou doplněnou o obrazový symbol
"lev s lyrou".
Poslední katalog gramodesek značky Esta vyšel v roce 1946, firma Ultraphon vydala svůj poslední katalog v roce 1947 - zahrnoval snímky vyšlé do 31. prosince předchozího roku. První souhrnný (a značně revidovaný) katalog gramodesek značek Esta, Ultraphon a Supraphon vydal n. p. Gramofonové závody v dubnu roku 1948. V jeho úvodu je deklarováno, že ...gramofonová deska chce sloužit oddaně potřebám kulturního života našeho lidu a současně cestami exportními informovati světovou hudební veřejnost o tradiční naší hudebnosti v duchu odkazu Bedřicha Smetany.
Ještě dodejme, že vydávání gramodesek s etiketou Supraphon U skončilo v jednotlivých řadách u objednacích čísel 15 062, 18 178 a 13 050. U etikety Esta je zaznamenané poslední objednací číslo 8525, pro slovenské snímky pak 9376. V roce 1947 byla pro obě výše uvedené firmy zavedena série objednacích čísel 50 000, v níž pak vycházely souběžně i starší nahrávky obou firem. Na exportní etiketu Esta byly dokonce ještě v roce 1950 lisovány z vůbec prvních matric této firmy nahrávky maďarských cikánských kapel pořízené již v roce 1931.
Národní podnik Ultraphon existoval jako distribuční závod až do roku 1953, z etiket gramodesek ovšem začala tato značka mizet již koncem čtyřicátých let.
Poslední nově natáčené snímky byly lisované na šelakové gramodesky s rychlostí otáčení 78 ot./min. ještě začátkem roku 1963 - po tomto datu se lisovaly již jen na vinylové gramodesky. Vůbec poslední hudební snímky byly v ČSSR lisované do šelaku ještě v roce 1964.
GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz
Obrazové materiály archiv autora