číslo 1
vychází 27. 12. 2004

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 9. 1. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 13. ledna v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 498

O chrapounech, hňupech, grobiánech a jiné čeládce

Intermédium nové o nemravních chrapouních, kterak jeden druhému, totiž dobrý vožralec lepšímu vožralci, svou ženu arcivožralou prodal. Takto zní název náramně žertovného říkání. Kdo je jeho autorem? František Václav Kocmánek. Umění poetické jeho povoláním nebylo, arci že měl professí svoji řádnou - kantorskou. Narodil se v Čáslavi roku 1607. Jeho otec, vysloužilý voják z tureckých válek, měl v Čáslavi dům. Učil se tamtéž, později pokračoval Praze, od roku 1621 v Uherském Brodě. Krátce si pobyl v rodišti a jako dvacetiletý se odebral do Prahy. Tady konvertoval ke katolicismu (nebyl sám, stejný nápad měla v té době u nás řada dalších lidí - jinak by rychle následovala ztráta postavení). Navenek se sice choval jako pravověrný katolík, aby si zajistil přízeň měšťanů a nijak neohrozil svoji existenci, ale vnitřně mu katolicismus blízký nebyl, nikdy víru pobělohorských vítězů plně za svou nepřijal.

František Václav Kocmánek (1607?1679) byl kantorem na několika místech: v Havlíčkově Brodě, v Ledči a nakonec v Praze - u sv. Petra na Poříčí, od roku 1644 byl regenschorim u sv. Jindřicha a od roku 1650 u sv. Štěpána na Novém Městě. Zemřel jako vážený pražský měšťan, kostelu sv. Jindřicha (na snímku) odkázal značné jměníPopravdě řečeno, zaujímal spíše neutrální postoj - na veřejnosti sice vystupoval vždy na straně katolíků, přesto měl ke katolické praxi mnohé výhrady. Dával si však pozor - nějak moc se do jeho občanských postojů nedostaly. V tom, co psal, byl ještě obezřetnější. Konfliktní témata nepracovává, náměty volí s rozmyslem a tak, aby nebylo lze považovati je za konfliktní či rouhačská. Netrápí se velkými problémy, nezajímají ho velké události, nesnaží se do jejich běhu nikterak zasahovat. A jest pravda, že jsme bratři, nechť na nás, kdo jak chce, patří, taky rovně řemesníci, ba také i nákladníci. Já dávno navařil piva (a ještě mi ho škopek zbývá) z votrubů znamenitého a velice lahodnýho; šenkuji je už pořád rok, ač bych je moh? vydati v skok, kdyby je kdo chtěl i pítia u mě za hosti býti. Než, každý, jak ho koštuje, hned se šklebíc na mě plije, a radši aby ho nepil, mnohý mi groš na zem hodil, jde pryč, kam ho voči nesou -aby je kat vzal i s chasou!

Intermédia (nebo také interludia), jako je právě toto, byly Kocmánkovy krátké fraškovité hry mezi dvěma vážnými scénami, prostě mezihry. Byly provozovány kantory a žáky městských škol, kteří si takto přilepšovali ve svém nuzném živobytí - publikum totiž na konci přispívalo hercům drobným penízem nebo přímo nějakou tou naturálií. Mezihry se předváděly při všech vhodných příležitostech, při různých slavnostech, hlavně za masopustu. Podle námětu se dají rozdělit do tří skupin: Jednak to jsou mezihry s tématem námluv, potom mezihry s tématem hloupého sedláka a jeho obžerství, a nakonec mezihry s postavou rázné ženy, která svého muže drží zkrátka.

JOSEF VESELÝ