číslo 2
vychází 3. 1. 2005

Názory, komentáře

IN MEDIAS RES

Bude vojna s Turkem?

Jedna otázka mi stále vrtá hlavou a ne a ne se jí zbavit: Proboha, proč vlastně ti Turci chtějí do Evropy? Logicky se nabízí vysvětlení, že se chtějí podílet na evropské civilizaci. Jenže, existuje ještě vůbec evropská civilizace? Myslím, že už neexistuje, a měl by jim to někdo říct.

Turci si představují, stejně jako ještě někteří Evropané, kteří leží doma v knížkách a sní o starých časech, že je tu pořád ta zavedená, dobře prosperující, pořádkumilovná křesťanská společnost, s níž byla radost bojovat. Nebo taky obchodovat, to v časech míru. Celá staletí si lidé v Evropě kladli otázku: Bude vojna s Turkem? A nakonec, když už bylo po všem, trochu zklamaně se loučili s představou vojny s Turkem a jako památku na Turky si pekaři aspoň vymysleli zahnuté rohlíky jako půlměsíčky. Abychom na Turky nezapomněli.

A teď je tu ta věc znovu. Jeden odborník tvrdí, že se nad Turky povyšujeme, když vedeme debatu o tom, jestli je chceme, nebo nechceme. Tím bychom je mohli urazit. Článek se jmenoval "Zapoj se, nebo vypadni". Turci naopak, jak známo, se zapojit chtějí a vyhrožují nám, že se urazí, jestli je nenecháme, aby se zapojili.

Někdo by měl Turkům říct, že Evropa už není to, co bývala. Do čeho se chtějí zapojit, k čemu se to chtějí připojit? Vědí to Turci? My, kteří jsme se do Evropské unie už dostali, a kapitalismus a demokracii máme také zavedené, můžeme jim o tom leccos povědět.

Evropa už není křesťanská. Nemyslím si, že by to byla pro Turky nějaká výhoda. To, čeho se někteří Evropané nejvíc bojí, totiž islamizace, není realizovatelné. Evropané nevěří v žádného Boha, nevím, proč by si měli vybrat zrovna Alláha. Dosvědčit to mohou nejlíp Češi, kteří mají absolutní primát v počtu ateistů.

Evropa už není rozumná a osvícená. To, čím se kdysi chlubila, osvícenou vládou rozumu, je pryč. Svět, ve kterém žijeme, nemůže být přece řízený rozumem? Bylo by možné, aby rozum připustil každoroční desetitisíce mrtvých na silnicích a nic proti tomu neudělal? Ba právě naopak, aby místo účinného protiopatření podporoval automobilismus a vytvořil z něho obdivovaný symbol doby, měřítko úspěchu?

S rozumem a osvícením nejde dohromady ani ekonomická vize Evropy. Stále vyšší a vyšší hospodářské výkony ničí přírodu, suroviny, zdroje života a nakonec život sám. Postavit si jako cíl blahobyt a pohodlí může jen sebevražedná společnost.

Společenské uspořádání svědčí o tom, že Evropa už není sociálně "přátelská", že opustila svůj program. Místo toho vzniká svět bohatých a chudých, který nezná slitování. Ať už si politici a ekonomové dávají jakákoliv jména, nálepky liberalismu, konzervativního liberalismu, občanské nebo sociální demokracie, výsledek je vždycky stejný. Mizí střední stav, nezadržitelně roste počet chudých a roste i moc finanční oligarchie, pár desítek tisíc lidí a rodin, opírajících se o mafie a politiky, o směs, která se dá jen těžko rozlišit. Nejlepším důkazem, že "svět je jen pro bohaté", jsou poměry v době, kdy vládnou takzvané sociálně demokratické vlády. Jejich postup se v průměru zpravidla ničím neliší od vlády pravice.

Pravidla takzvaného liberálního kapitalismu už dávno neplatí, platila jen ve světě s automatickým morálním korektivem. Budou-li bohatí naši podnikatelé, velké firmy, bude bohatá celá společnost, říkalo se kdysi. Po divokých privatizátorech přijdou jiní, kultivovanější. Těmto hloupostem už nikdo nevěří. Dokonce ani zásady, na které by tržní ekonomové přísahali, jako je blahodárná role konkurence a liberální prostředí, snižující ceny, už jsou jen pro smích. Vše je podřízeno čistému zisku pro malou skupinu. Nikdo nepřiměje chamtivé spekulanty v bankách či v globalizovaných "řetězcích" všeho druhu, aby se o zisk s kýmkoliv rozdělili. V Evropě bez morálky na to nikdo ani nepomyslí. Evropa nepsaných norem lidského soužití už neexistuje.

Prosím vás, řekněte to někdo Turkům!

Turci si možná myslí, že Evropa fandí chudým. Protože tak to v Evropě vždycky chodilo. Chudoba cti netratí, říkalo se v Evropě. A se soucitem a dobrým vztahem k chudým zmizela i čest. Buďme chudí, ale poctiví - cožpak by se odvážil kdokoliv vystoupit s takovým programem? Evropa fandí bohatým.

Párkrát jsem na tomto místě zauvažoval, k čemu jsou dnes média, v co se vlastně proměnila od doby, kdy sloužila informování. Teď už to vím. Média, kromě toho, že fandí bohatým a takzvaně úspěšným, mají především jeden úkol: zprostředkovávají chudým (to slovo už změnilo svůj význam a znamená "většinu obyvatelstva" - kdo chce, ať si to přečte v nejnovějších studiích o liberalismu) účast na světě a životě bohatých. Je to taková náhražka reálného podílu na moci, slávě, bohatství, když si o tom mohu přečíst a v televizi prožít s celebritami jejich starosti se zařizováním garáže pro tři (čtyři) automobily. "Obyčejný člověk" si za tento podíl na životě ještě zaplatí, když si koupí deník nebo pestrobarevný časopis. Peníze jdou tam, kam patří. Kruh se uzavřel. Ne volby, ale média jsou platformou, na níž se uskutečňuje náš pocit, že něco ovlivňujeme, že se něčeho účastníme, že jsme lidé s jakous takous důstojností. Ne ve skutečnosti, ale ve virtuální realitě. Každý byl na tom večírku - anebo si o něm aspoň přečetl!

Bylo to dřív jinak? Ovšem. Středověká Evropa, pro kterou pořád existovalo jakési turecké nebezpečí, věřila ve svého křesťanského Boha a zároveň si užívala rozumu podle Descarta. Tyto dva póly jí zajišťovaly stabilitu. Ten stabilní svět už neexistuje.

Tohle všechno Turci nevědí. Až se to Turci dozví, nebudou chtít do Evropy vstoupit. Ti, kteří jim v tom chtěli zabránit, budou mít rázem po nepříteli. A vojna s Turkem nebude.

PETR KOUDELKA