číslo
3 |
|
Hudba |
|
NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE Hip hopem za čistší vzduch Střední proud české populární hudby, jehož současný stav se vyznačuje selankovitou koexistencí "zombies" 70. a 80. let s bohužel nejen komerčními médii protěžovanými "superstars", přežil po listopadu 1989 ataky minulým režimem zapovězených, ale i nových jmen vcelku hladce. Hvězdy písničkářské, rockové i alternativní scény byly postupně vykázány do klubů, malých vydavatelství a na vlny specializovaných rádií, přičemž většina normalizačních hvězd mezitím v klidu ohlásila svůj "comeback". Co však budou poslouchat nekonformní z generace, pro kterou jsou Gott, Vondráčková či David stejně nepochopitelní jako Psí vojáci, Merta a Bittová? Odpověď se rýsuje - v Česku se totiž začíná stále lépe dařit hip hopu, stylu, jenž před lety zásadně ovlivnil americkou hudební scénu a jehož tamní protagonisté dnes prodávají statisíce desek a dominují cenám Grammy. Hiphopové kapely tudíž začínají pronikat i do katalogů zdejších poboček velkých vydavatelství. Jednou z nich jsou karlovarští Bow Wave, kteří se od ostatních skupin liší důrazem na zvuk "opravdových" nástrojů (mnohem víc než všehoschopné "mašinky" tu slyšíme kytaru, basu, trubku i bicí) a zřetelnou snahou vyhnout se hiphopovým klišé. Možná největší předností jejich alba Emigrant (vyd. Escape/EMI) je ale zvládnutí češtiny, rapuje se tu jazykem k hudbě dobře přiléhajícím, bohatým a hlavně přirozeným - ano, takhle opravdu mluví dnešní dvacátníci. Také Bow Wave jsou věrní nactiutrhačným hiphopovým tradicím, v patnácti skladbách jejich alba to schytá kdekdo: politici, televize, rádia, showbyznysoví panáci. Ale z úst raperů Emsy (Martin Viola) a Blayina (Michal Bláha) zní ta slova upřímně - což je ovšem adjektivum poněkud zmrtvělé jinými "mladými a upřímnými", obklopenými, mimochodem, právě obyvateli výše zmíněného, malého českého a zatuchlého pop-písečku. Terč je tedy jasný, prostředky dané... Uvidíme, uslyšíme, možná budou právě Bow Wave a jim podobní tím kýženým pometlem na vymétání chléva. MILAN ŠEFL |
|