NOVÉ
ZVUKOVÉ NOSIČE
Hip hopem za čistší vzduch
Střední
proud české populární hudby, jehož současný stav se vyznačuje selankovitou
koexistencí "zombies" 70. a 80. let s bohužel nejen komerčními médii
protěžovanými "superstars", přežil po listopadu 1989 ataky minulým režimem
zapovězených, ale i nových jmen vcelku hladce. Hvězdy písničkářské, rockové
i alternativní scény byly postupně vykázány do klubů, malých vydavatelství a
na vlny specializovaných rádií, přičemž většina normalizačních hvězd mezitím
v klidu ohlásila svůj "comeback". Co však budou poslouchat nekonformní z
generace, pro kterou jsou Gott, Vondráčková či David stejně nepochopitelní
jako Psí vojáci, Merta a Bittová? Odpověď se rýsuje - v Česku se totiž
začíná stále lépe dařit hip hopu, stylu, jenž před lety zásadně ovlivnil
americkou hudební scénu a jehož tamní protagonisté dnes prodávají statisíce
desek a dominují cenám Grammy. Hiphopové kapely tudíž začínají pronikat i do
katalogů zdejších poboček velkých vydavatelství. Jednou z nich jsou
karlovarští Bow Wave, kteří se od ostatních skupin liší důrazem na zvuk
"opravdových" nástrojů (mnohem víc než všehoschopné "mašinky" tu slyšíme
kytaru, basu, trubku i bicí) a zřetelnou snahou vyhnout se hiphopovým klišé.
Možná největší předností jejich alba Emigrant (vyd. Escape/EMI) je ale
zvládnutí češtiny, rapuje se tu jazykem k hudbě dobře přiléhajícím, bohatým
a hlavně přirozeným - ano, takhle opravdu mluví dnešní dvacátníci. Také Bow
Wave jsou věrní nactiutrhačným hiphopovým tradicím, v patnácti skladbách
jejich alba to schytá kdekdo: politici, televize, rádia, showbyznysoví
panáci. Ale z úst raperů Emsy (Martin Viola) a Blayina (Michal Bláha) zní ta
slova upřímně - což je ovšem adjektivum poněkud zmrtvělé jinými "mladými a
upřímnými", obklopenými, mimochodem, právě obyvateli výše zmíněného, malého
českého a zatuchlého pop-písečku. Terč je tedy jasný, prostředky dané...
Uvidíme, uslyšíme, možná budou právě Bow Wave a jim podobní tím kýženým
pometlem na vymétání chléva.
MILAN
ŠEFL |