číslo 3
vychází 10. 1. 2005

Zpět na obsah         

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Výroční výstavka fosilií

Večer posledního dne v roce býval už v dávných dobách jedné televize o jednom programu vnímán jako opakovaná maturita z celoroční snahy pobavit diváky. Jen rozdíly mezi každoročními silvestrovskými besídkami se cestou někde ztratily. Kriticky pitvat většinu silvestrovských programových fosilií má ještě méně smyslu, než ztrácet čas jejich sledováním. Názorným příkladem budiž obvyklá večerní megaestráda Velký evropský Silvestr 2004, kterou tentokrát svůj hlavní vysílací čas vycpala Nova. K pětihodinové úporné exhibici hvězd a hvězdiček tuzemského showbusinessu lze těžko cokoliv dodat.

Stejně zkamenělá a neměnná je i podoba většiny ostatních konstant televizních Silvestrů. Doslova to platí v případě Bohouše, Mrazíka, filmů s Vlastou Burianem, Janem Werichem či Natašou Gollovou a Oldřichem Novým, scének s Felixem Holzmannem, Miroslavem Horníčkem nebo Vladimírem Menšíkem. V podstatě totéž platí i o různých "silvestrovských vydáních" zaběhaných cyklů - o jednorázově exhumovaném Kufru, působícím jako desetkrát vyvařený čaj, tuctovém Kinobazaru, účelově přitvrzeném Trníčku či nadprůměrně vydařených Silvestrovských Bolkovinách. Mimo dosah standardní kritické reflexe "mainstreamu" silvestrovské obrazovky pak je vzorově veřejnoprávní hudební alternativa v podobě Prodloužené s Andělem na ČT 2. Slova o "pouhé reprodukci" platí žel i o zjevně nejpozoruhodnější televizní premiéře, záznamu zatím poslední inscenace Divadla Járy Cimrmana nazvané Afrika aneb Češi mezi lidožravci.

Snad jedinou oprávněně a logicky kritizovatelnou položkou z "dospělé" nabídky posledního dne minulého roku tak zůstávají tři minikomedie, jimiž otevřel svůj večer první program ČT. Nebylo by těžké vyjmenovat konkrétní vady krásy, které velmi pravděpodobně zabrání "povýšení" bakalářských anekdot 3 plus 1 mezi silvestrovskou klasiku. V bezinvenční výstavce zkamenělin je však na místě spíš ocenit, že se režisér Zdeněk Tyc a spol. alespoň pokusili. Ještě cennější je, že to byl pokus v zapomenutém žánru komediálních miniatur.

JAN SVAČINA