číslo 3
vychází 10. 1. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Jací jsou Irové?

Představte si tuto situaci: jste žena a jdete se večer pobavit do klubu, do baru nebo s přáteli do restaurace. Celkem dobře vypadáte, výborně se cítíte, měla jste čas udělat si hezký make-up a máte nové sexy šaty. Vejdete do společnosti. A nic. Žádný z mužů se neotočí, nikdo se na vás ani nepodívá. Začnete se prohlížet na toaletě v zrcadle a říkat si, že snad něco není v pořádku. Pokud jste ale v Irsku, všechno v pořádku je. Irky totiž tvrdí, že jejich protějšky neumějí flirtovat.

"Jejich reakce závisí na tom, kolik toho vypijí. Čím více drinků mají v sobě, tím jsou odvážnější. Potřebují Guinesse, aby byli přítulnější a sebevědomější," říká dvaatřicetiletá Emer a pokračuje. "Můj manžel je Ir, když jsem ho poznala, měl v sobě už pár pint. Romantika to byla až potom, ale zpočátku... Ano, potřebují drink a taky trochu hudby."

Pětadvacetiletá svobodná Joana reaguje podobně. Irové jsou podle ní nesmělí a ti, co nesmělí nejsou, jsou namyšlení. "Myslím, že je spousta hezkých irských holek, ale pěkných kluků je málo. A ti, co stojí za to, jsou nafoukaní. Většinou ale stejně potřebují drink k tomu, aby se vůbec odvážili dívku oslovit."

Spousta Irek se mnou o mužích vůbec nechtěla mluvit. Ty starší říkaly, že jsou vdané a že kromě svého manžela s nikým jiným nechodily. Mladší ženy se zase často dušovaly, že s žádným Irem nechtějí nic mít, protože se prý dokáží bavit jenom tím, že dívku popichují a pošťuchují, jako by mluvili se svým parťákem. A muži? Ti, se kterými jsem si povídala, mi ale potvrdili, že se opravdu stydí a že potřebují, aby jim dívka, kterou by rádi oslovili, pomohla. Jinak si prý musí dodat odvahu alkoholem.

"Ano, drink pomáhá při seznamování a navazování kontaktů. Já ale nepiju, svou ženu jsem potkal v obchodě s videokazetami. Trochu jsme tam po sobě pokukovali a ona pak za mnou přišla a řekla: ?Za chvilku se uvidíme v hospodě přes ulici.? Já s tím souhlasil, a tak mě vlastně sbalila. Podle mě to takhle chodí v Irsku často, muži si moc nevěří, proto jsou velice opatrní. Bojí se toho, že budou odmítnuti," říká pětatřicetiletý Jerry, otec čtyř dětí.

Devětadvacetiletý Kevin si myslí, že záleží na věku. "Mladší muži potřebují pít, pak je to pro ně jednodušší. Ti starší už možná nemají problém pozvat ženu na večeři a být přitom střízliví. Já jsem to taky zkusil, ta dívka se mnou na večeři šla, ale stejně jsem byl pořád nesvůj. Asi záleží na situaci."

"Já osobně jsem ve společnosti žen velmi rád a myslím, že jsem člověk, který si s nimi umí povídat. Většinou si ale Irové - muži a ženy - nerozumějí. Neradi spolu tráví čas, pro mě a mé vrstevníky je normální, že když se jde do hospody, ženy pijí zvlášť a muži také," přikyvuje sedmapadesátiletý Muiris. Zajímá se o historii a tvrdí, že zdrženlivost Irů vůči ženám má na svědomí hladomor v 19. století a po něm následující náboženské represe.

"Například při zobrazování hrdinů irských bájí se před hladomorem zdůrazňovala jejich mužnost a sexualita, stejně jako v jiných evropských kulturách. Po hladomoru byly ale tyto jevy považovány za nestoudnost. Irská populace klesla během padesáti let z osmi milionů na necelé čtyři a lidé se obrátili k církvi. Odtud podle mě pramení sexuální zábrany Irů."

Takže, milé dámy, pokud se ocitnete ve společnosti Irů, nečekejte projevy náklonnosti. Když vás ale některý z nich bude poplácávat po rameni a častovat vtípky, vězte, že s vámi flirtuje a že překonal svůj vrozený ostych.

ALŽBĚTA BEJGARTOVÁ